Slavnosti sněženek

Melancholické a rozjímavé ohlédnutí za Kerskem, které v takové podobě už dávno neexistuje, díky jakémusi miliardáři. Přesně odpozorované typy postav, leckdy až absurdních příběhů a určitých podobenství o tom, co je v životě důležité. Dokonalá hudba Jiřího Šusta včetně závěrečného ranního podtextu vše jen přesně podtrhuje. (24.03.2019)

No nekupte to! Zahrádkáři Kersku. Andělíček má uraženou prdýlku. Názorné vyučování - Komenský by měl radost a Dobeš se může jít s reformami bodnout - , když se probírá prase...To neuvěřitelné hrabalovské křišťálové pábení je převedeno na filmový pás s grácií, jakou byste při čtení předlohy nečekali. Po každém zhlédnutí se vracím ke knize a naopak. Je to nekonečný kruh. Vypustil jste nám duše...no, to už tak představitelé státní moci dělávali...nebo snad proboha, že by ještě...? Stokrát proč se tyhle filmy už netočí? Na to by snad uměl odpovědět jen Bohumil Hrabal. (28.05.2011)

Nejlepší doklad toho, že Menzel je dobrý režisér... Musí ovšem mít vhodnou látku a nesmí si sám napsat scénář. V opačném případě je zaděláno na filmově podprůměrný, přestože divácky snad úspěšný kýč, který sice předlohu velmi věrně cituje, ale její síla a sdělení jde dokonale vniveč (Obsluhoval jsem anglického krále). Menzel je totiž perfekcionista a bez spolupráce s vnímavým, básnivým, rozevlátě bohémským Hrabalem svým pedantstvím veškerou poetičnost zahubí... Samozřejmě, i v případě "Sněženek" došlo k významovému posunu. I zde Menzel Hrabalovi odnímá dramatičnost a v absurdnosti tím zdůrazňuje komičnost, ovšem právě zde jde o posuny námětově nejmenší, protože Hrabal ve "Slavnostech" v zásadě nesleduje žádné jedno "velké téma", jako v případě "Anglického krále", "Ostře sledovaných vlaků" či "Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet" a předloha je sama o sobě tak nějak "rozmarně těkavá" a zálibně spočívající v roztomilé absurditě... Celkový dojem: 90% (22.01.2008)

Myslím si, že když se u nás řekne Slavnosti sněženek, tak každý Čech asi ví o čem je řeč. Další Hrabalova klasika převedena panem Menzelem na filmové plátno. Bohužel narozdíl od dalších Menzelových počinů mi tahle komedie nepřipadá až tolik vtipná. Spíše z ní cítím takové napětí. Opravdu luxusní bylo to pánovo vyprávění, co všechno je schopen za jeden den sežrat, to jsem se opravdu s chutí zasmál, ale zbytek je takový spíše posmutnělý. Znovu se však dostávám do bodu, kde musím opět zmínit, že jsem dobu nezažil, a tak jsem dost možná o něco ochuzen. Přesto si myslím, že film spíše než dobu reflektuje samotný charakter českého národa a ten se bohužel až do dnešního dne nezměnil. Dávám takové nějaké poslabší 3*. (13.11.2011)

Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. (02.12.2007)