Režie:
Jiří MenzelScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (více)Obsahy(1)
Úsměvný film vypráví ne jeden, ale hned několik příběhů. Ústředním dějovým motivem je konflikt mezi otcovsky rozvážným řidičem družstevního náklaďáku Pávkem a jeho mladým, mentálně zaostalým závozníkem Otíkem. Neméně důležité jsou však i další dějové prvky, vykreslující střediskovou obec a její obyvatele s humorným nadhledem a přitom s mimořádnou plastičností a autenticitou. Snímek je naplněn typickým svěrákovským inteligentním humorem, někdy trochu drsnějším, avšak nikdy vulgárním, umocněným Menzelovým smyslem pro "poezii a prózu" všedního života. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (984)
Veľmi si vážim Jiřího Menzela. Považujem ho za geniálneho režiséra. Je to vzácny, kreatívny umelec, ktorý neodmysliteľne patrí ku absolutnej špičke českej kinematografie. Počas svojej dlhoročnej kariery natočil mnoho perfektných filmov. Za svoju prácu získal prestižné ocenenia po celom svete. I ja ku tomuto pánovi prechovávam hlboký rešpekt. A viete ktorý jeho snímok sa mi páči najviac? No, ano, je to "Vesničko má středisková". Je to tak prosto ľudsky ľudové, až je to dokonalé. ***** ()
V najlepšom zmysle slova laskavá česká horká komédia. Dnes je to vďaka Hrebejkovi (ale už aj Sverákovi) a spol. obávaný temín. Pre zúčasnených role ich životov. Mne film pripadá dnes už trošku, ale vážne iba trošku, tezovitý a zjednodušene moralizujúci. Neopozeratelná záležitosť a na komunizmus aj dosť odvážna. Najvtipnejšia scéna: "Trasenie" so Šafránkovej hlavou. Mne bráni najvyššiemu hodnoteniu povesť snáď najlepšieho československého filmu, alebo komédie všetkých čias. Výčitky voči scenáru, réžii, alebo hereckým výkonom totiž nemám, okrem tých spomenutých nepodstatných drobností, žiadne. ()
Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. ()
Kdybych dal méně než * * * * * lhal bych sám sobě. Troufnu si tvrdit, že je to asi nejlepší český film vůbec.Tady snad ani není potřeba komentovat, tady je potřeba hluboce smeknout. Opravdu několik nezapomenutelných scének. Chlapi nelejte to pivo z oken, podívejte se jak vypadám. nebo Scénka se sirkama. Herecké výkony naprosto všech zde byly absolutně bravurní. Tenhle film se prostě podařil. * * * * * ()
"Vo každým teleti si vedu agendu... co otec, jakej to byl bejk, co matka, jaká to byla kráva." Po ránu vyskočím z postele, posnídám rohlík, vyvenčím Karla von Bahnhof, trochu se pokochám při jízdě a spěchám do práce, abych pomohl Pávkovi zbourat Pražákovi sloupek. Po práci si dám pivo ze sedmého schodu, skočím si do kina na senzační rumunský film a popřemýšlím o prohlídce pelhřimovského krematoria. Jsem sice momentálně poněkud zaostálý, ale snad to na funkci nebude mít vliv a budu se moci u tohoto snímku ještě mnohokrát pobavit. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (115)
- Štefanův (Július Satinský) Z-37 Čmelák je vybaven postřikovacími ráhny pro aplikaci tekutých látek. Tekutá hnojiva se na pole vozila v cisternách a pomocí hadice se z nich čerpala přímo do letounu. Zemědělci na něj ale čekají s jeřábem a naloženými pytli s práškovým hnojivem, pro které je potřeba mít na letounu namontované rozmetadlo pod trupem. (Foxhound#1)
- Marián Labuda st. (Pávek), Zdeněk Svěrák (maliar Ryba) a János Bán (Otík Rákosník) sa spolu znovu stretli až po 26 rokoch od natočenia filmu pri príležitosti udeľovania cien na Art Film Feste v Košiciach. Kým Labuda s Bánom pravidelne komunikujú prostredníctvom telefónu, Svěrák s maďarským hercom v kontakte nebol. „Každoročne si volávame, no stretli sme sa až teraz,“ prezradil Marián Labuda. Jeho maďarský priateľ ho doplnil, že ich komunikácia prebieha mnohojazyčne. Najčastejšie však v nemčine, no keďže ani jeden z nich nie je v nemčine „expertom“ niektoré slovíčka sú v angličtine, niečo v slovenčine i maďarčine. „Musím Jánosa pochváliť, pretože urobil pokroky. Keď sme nakrúcali Vesničku, nevedel po slovensky takmer ani slovo a bol vyplašený takmer pri každej scéne, lebo ničomu nerozumel. Stále volal na tlmočníčku, aby mu prišla prekladať. Dnes rozpráva už aj trošku po slovensky a aj po česky,“ dodal Labuda. (Raccoon.city)
- Film sa svojou návštevnosťou stal po 21 rokoch ďalším československým filmom, ktorý prilákal viac ako štyri milióny divákov do československých kín. Tým posledným bol Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). (Raccoon.city)
Reklama