Vesničko má středisková

Nádherná "česká poetika", excelující herecké výkony (János Bán, Marián Labuda, Rudolf Hrušínský etc.), perfektní a inteligentní humor či přiměřené a především nemoralizující zamyšlení nad některými mizernými vlastnostmi, které přežívají mezi lidmi bez ohledu na společenské zřízení či dobu. To vše a mnohem více dělá ze snímku VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ mou bezkonkurenčně nejoblíbenější českou komedii... a vlastně nejen českou. (18.09.2003)

Hrabalovský pábitelský romantismus, jeden z velkých přínosů šedesátých let, našel v Jiřím Menzelovi nejlepšího filmového ztělesnitele předlouhých i přerývaných souvětí a příběhů, které z nich jsou složeny. S jistou dávkou nadsázky se tu dá mluvit o romantismu chalupářského věku, o specifické podobě osvojování a splývání s přírodou v nezaměnitelném období privátního, až "ventilového" chalupářství a jeho splývání s "živou" vesnicí JZD. Podaří-li se to všechno s cimrmanovským přídavkem, který tak pronikavě a pozitivně vstoupil do našeho normalizačního hraného filmu, jsme náhle jakoby svědky renesance československé filmové vlny šedesátých let. Zjišťujeme s překvapením, že vlastně máme úžasné režiséry, skvělé scénáristy a až nepřeberně vynikajících herců obého pohlaví. Idyla se tu střídá s drsnou skutečností doby (nomenklaturní snaha zakoupit se za každou cenu na "vyvolené chalupě, osud vesnického, pudově reagujícího prosťáčka, milostné aféry jednoho až nadmíru přehledného lidského mraveniště), která jakoby chytala druhý dech (srovnání s CHALUPÁŘI). Bohumil Hrabal i Jiří Menzel jsou a zůstanou specifickými fenomény sedmdesátých a zejména osmdesátých let minulého století. Fenomény určitě nadčasovými. (27.08.2007)

Tak túto pohodovú komédiu, spoločne so Slavnostmi sněženek a Postřižinami mám z Menzlovej tvorby najradšej. Vôbec mi neprekáža, že ukazuje nereálne idylický obraz socialistickej strediskovej vesničky. Dôležité je, že príjemný pocit zo sledovania radostí a strastí drobných lidiček pretrváva aj po skončení filmu. Ani pri dnešnom x-tom sledovaní som nebol otrávený, ako pri iných filmoch, kde už prvá repríza znamená pre mňa nadľudský výkon. Napriek plnému počtu hviezdičiek si nemyslím, že by tento film mal figurovať v prvej päťdesiatke najlepších filmov všetkých čias. Jeho plná zrozumiteľnosť je predsa len obmedzená hranicami niekdajšieho Československa. A keď som si ho pozrel začiatkom roka 2014, tak mi štyri hviezdičky pripadli primeranejšie. (28.12.2010)

Viděno opravdu po letech. Ani jsem netušil, kolik, mnohdy již zlidovělých, gagů a situací jsem si pamatoval. Ze všech vtipných proslovů a hlášek by se dala sestavit kniha. Kromě nich - s těmi sirkami neděláš dobře, Jaromíre; já mám zjišťovat, jaký byl táta bejk a máma jaká byla kráva; jeď do Pelhřimova( mimochodem, v Pelhřimově nemají krematorium! jednu chvíli jsem uvažoval, že by nebyl špatný džob si ho tam založit), nelejte to pivo z okna; máme tu slintavku.... - mám oblíbených několik scének. Zabíjení králíka u hřbitova, vychlazené pivo a potápějící se P.Čepek. A co mě dostalo, že v polovině 80.let se zpívá ve filmu česká sprostonárodní - Naše Anča ta má šestky, protože jí ráda švestky... (28.05.2011)

Vynikajícím humorným způsobem vyjádřený stav naší tehdejší socialistické společnosti. Jakoby se snažil film svému divákovi naznačit, jak se s problémy tehdejší politické situace vyrovnat tím nejlepším způsobem. Prostě a jednoduše s humorem. S tím se každá těžká situace (snad vyjma úmrtí v rodině :-) snáší lépe. (12.06.2007)