Žebrácká opera

Dvě hvězdičky za film, třetí za speciálního hosta. Spousta známých tváří, slavný autor, a velmi slavný zprostředkovatel. Já osobně Havlovi hry příliš neobdivuji, ale Audience byla slušná práce, a tady to sice trošku pokulhávalo, ale na jeho poměry to docela ušlo. Hlavně to bylo dost zábavné a příjemně to utíkalo, sice se mi asi více líbila verze z národního divadla v Praze, ale bylo to příjemné srovnání. Zase se používalo oné "stokrát opakovaný vtip brzy začne být vtipný", což není zrovna můj oblíbený styl, ale překousnu to. Nejlepší byla Šafránková, Divíšková, a asi Hrušínský. Bylo celkem zábavné potkávat i v těch nejmenších roličkách slavné české herce. Mě hodně vadila představitelka Polly, protože měla být parodií na svůj vlastní druh, jenže to děvče to nějak nezvládlo, a nebylo to vtipné, spíše to bylo takové že vkusnější diváci trpěli. Jinak ten základ už je dobrý takže o asi těžko někdo může zkazit natolik, aby to bylo nesledovatelné. Ale myslím si že Češi to neuchopili za ten nejhorší konec, a že to nakonec není úplně špatný film. (16.04.2012)

Dodnes i po letech se mi nechce pochopit, proč to dopadlo tak průměrně. Vždyť tam hrají tak vynikající herci a režíruje to Menzel a hudbu dělal Klusák. A pak, po těch dvaceti letech, co jsem ŽO viděla znovu, jsem to pochopila. Tohle není film ale televizní film a bohužel to filmu ublížilo víc než si možná Menzel dovedl připustit. To, co funguje na divadle a ve filmu v reálných lokacích, paradoxně nefunguje v atelierech. Škoda. Ale i tak dávám tomu všemu ostatnímu a všem těm havlovým trojím až čtverým koncům tři až čtyři hvězdičky. (04.09.2013)

Poté, co jsem nedokázal dočíst Brechtův Třígrošový román, otráven z jeho těžkopádné tezovitosti a odloživ ho někde v rozečtené třetině, jsem si pustil tento pozamenutý snímek, abych viděl, jak se se stejnou gayovskou látkou popasovalo autorské duo Menzel & Havel. Žel, film mě iritoval téměř stejnou mírou jako zmíněný román. Vyloženě mi nesedlo celkové pojetí této adaptace, její výtvarná stylizace, nadsázka i přemíra rozkošatělých vzletných dialogů, stojících v ostrém kontrastu s jejich hereckým podáním (v Žebrácké opeře jsou mimochodem pozoruhodně rovnoměrně přítomny herecké výkony příšerné i vynikající). Přitom paradoxně právě výrazný rukopis dramatika Havla vnímám na tomto filmu jako to nejcennější, a kupříkladu většina Abrhámových replik mi přišla skvostná (pod scénářem jsou podepsáni Havel i Menzel, netuším tedy, zda druhý jmenovaný nějak do dialogů zasahoval, či nikoli). V kontextu doby vzniku se jedná jistě o dosti unikátní filmový počin, osobně ho ale shledávám jako umělecky nepřesvědčivý, nudný a tak trochu i žinantní - to považuji za neradostný úděl všech, kdo se rozhodnou adaptovat pro české diváky zahraniční předlohu, včetně cize znějících jmen všech postav. (17.03.2013)

Na první pohled jakoby se zdá, že v polistopadové rozjitřené náladě bychom těžko hledali aktuálnější námět, jakým byla stejnojmenná Havlova hra. Bohužel film přišel ve špatný okamžik. Jak se z přiloženého bonusového slova režiséra Jiřího Menzela dozvídáme, barrandovské filmové ateliéry v čele s ředitelem Václavem Marhoulem tehdy razantně smetly ze stolu všechny rozpracované a chystané projekty, čímž de facto odsoudily i Žebráckou operu. Jak Menzel trpce vzpomíná, odbytý zůstal nejen scénář, ale zejména celková stavba, v závěru okleštěná v statické ateliérové monology. Mě bohužel nezbývá, než jeho slova potvrdit. Zatímco úvodní seznámení s hlavními protagonisty nespotrádá vtipnou pointaci a karikaturní nadhled, v následujících minutách se děj proměňuje v nefalšované nudné pronášení dlouhých filozofujících monologů, které ve filmu utrpěly snad nejvíce šrámů. To, co mohlo (a jistě mělo) na jevišti působit zajímavě, okázale, s přesně dávkovanou směsí ironie a sarkasmu, se na plátně stává neživotným sledem těžko stravitelných pouček a frází. Částečnou záchranou se zdají být herecké výkony, zastupované s až rozkošnicky poživačným elánem (Labuda, Freimanová, Vízner, Vetchý, Divíšková, oba Hrušínští); vedle Abrháma a Šafránkové bych vyzvedl dojemně tragikomickou figurku Jiřího Zahajského, který si z přítomných protagonistů vedl asi nejlépe. Prohlásil-li sám Menzel, že Žebráckou operu považuje za svůj nejšpatnější film, není to výrok do prázdna. Vinou systematické likvidace pozůstatků minulosti se zlikvidoval zárodek budoucnosti a řeknu-li to silně nadneseně, sametová revoluce smetla samotného Havla. V nastalém víru společenských proměn najednou nebyl čas na toho, kdo ještě před chvíli patřil mezi miláčky národa. Neuvěřitelné, jakými paradoxy tato země překypuje. (18.08.2010)

Smíšené pocity, porovnávat Menzelův film s Havlovou verzí bohužel zatím nemůžu. Na jednu stranu je tu opravdu výjimečně kvalitní herecké obsazení (i když sledovat nemocného pana Hrušínského mi tak nějak rvalo srdce), na tu druhou takový nevýrazný příběh a nevyrovnané rozprostření dějových zvratů. No ale když už mám tento film nějak zhodnotit, nebyl zas vyloženě špatný, popravdě se mi některé pasáže docela líbily (hlavně "Kočičkóóóó?", "Už jdu ne, počkej!"), monology nevadily a závěrečná pointa také nebyla špatná. Zkrátka takový klasický trojhvězdičkový film. (17.11.2010)