Babí léto

Radostně posmutnělý film o stáří. Herecký koncert Vlastimila Brodského, Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky je nepopsatelný..když vezmu v úvahu, že pro některé to byl i koncert životní, brr..běhá mi z toho mráz po zádech. Jedna dojemná scéna střídá druhou a snad nejkrásnějšim zážitkem je rozvodové stání u soudu. Láska nadevše. :) (01.09.2006)

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)

Velice lidský film, který diváka dojímá, ale citově nevydírá. Pomáhá vcítit se do pocitů lidí, o kterých je společnost přesvědčena, že už patří do starého železa, ikdyž oni sami se tak ještě necítí. Před všemi 3 hlavními protagonisty smekám klobouk, opravdu výborné herecké výkony (ale dobrá byla i menší role Zity Kabátové), dále se mi moc líbila hudba a samozřejmě mě oslovilo poselství/hlavní myšlenka filmu. Ikdyž je Babí léto ve své podstatě docela depresivní, kvůli tomu konci z něj mám dobrý pocit. Pro mě 5* záležitost, na kterou se v budoucnu znovu rád podívám. (06.07.2009)

Neskutečně krásný film. Vlastimil Brodský ve své asi životní a bohužel určitě poslední roli. Vladimír Michálek na co šáhne, to je perla. Nádhera. Moc často se mi nestává, abych na nějaký film koukal celou dobu s otevřenou pusou v nepopsatelně nádherném stavu. Dovolím si říct, jeden z nejhezčích českých filmů vůbec. (01.08.2002)