Babí léto

Přenádherný film. Troufám si tvrdit, že tímto snímkem si Vlastimil Brodský potvrdil svoji filmovou nesmrtelnost. Současně si nedovedu představit důstojnější odchod nejenom z filmové scény, ale i ze světa živých. Když zkusím zapátrat v paměti, tak těžko vylovím krásnější a údernější snímek o nástrahách stáří, nebo bych měl snad napsat o snaze být stále mlád? Herecký výkon kvarteta Brodský, Zázvorková, Zindulka a Vetchý - to byl vrchol filmového nebe. Co se týče Brodského, tak si klidně troufnu mluvit o životní roli. Příběh sice malinko zavání odérem sentimentální pohádky, ale who cares? Vladimír Michálek mě začíná nutit, abych si jeho jméno poznačil tučným písmem a začal se prokousávat jeho filmografií. Je to již třetí jeho film, ze kterého jsem nadšený. Neuvěřitelně lidský snímek, který ve mně dokázal vyvolat snad všechny existující emoce a došlo dokonce i na zatoulané smítko v mém oku. Jsem nadšený a smekám. [90 %] (20.05.2021)

Moc hezká filmová derniéra Vlastimila Brodského. U tak ztřeštěného příběhu to vlastně ani jinak vyznít nešlo. Přitom v druhé polovině filmu je krásně vidět, jak těžce na nás druhá polovička může působit a jak těžce se do sebe umíme následně uzavřít. Na závěr ale konec dobrý, takže všechno dobré. Babí léto má v sobě krásné příběhové kouzlo a představuje skutečnost, že žít se dá v každém věku. Stačí jen život nevzdat. (01.11.2016)

Radostně posmutnělý film o stáří. Herecký koncert Vlastimila Brodského, Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky je nepopsatelný..když vezmu v úvahu, že pro některé to byl i koncert životní, brr..běhá mi z toho mráz po zádech. Jedna dojemná scéna střídá druhou a snad nejkrásnějšim zážitkem je rozvodové stání u soudu. Láska nadevše. :) (01.09.2006)

Dlho som sa tomuto filmu vyhýbal. Téma filmu o živote dôchodcov ma totiž veľmi nelákala. Je to však jedno z najpríjemnejších prekvapení, aké som v poslednej dobe videl. Miesto očakávanej stareckej nudy som sa dočkal láskavého humoru. Z tohto by si mali zobrať príklad všetci Troškovia a Soukupovia, lebo pri tomto filme som sa smial viac ako na filmoch spomínaných režisérov, ktoré natočili za posledných 10 rokov dokopy, a to pritom nejde o typickú komédiu. Ani neviem, čo tomu chýbalo, aby som dal plný počet, možno keby som mal o pár rokov viac... (11.11.2004)

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)