Zapomenuté světlo

Michálek se evidentně snažil navazovat na šedesátá léta a na Formana. Dokládají to jak dlouhé "dokumentární" záběry tak masivní využití neherců. Bohužel, Michálek není forman a především hrabě Kinský v roli hraběte Kinského připomíná svým "hereckým" výkonem ochotníka z horní dolní. Naopak herecké výkony Bolka Polívky, Veroniky Žilkové, Jiřího Pechy či Zity Kabátové v nádherné epizodní roličce jsou doslova skvostné. Skvělé jsou hudba (Michal Dvořák, Radim Hladík) i kamera (Martin Duba). Problematický je scénář. Sám o sobě je místy poněkud zmatený. Navíc využití motivů z Demlova Zapomenutého světla je místy poněkud samoúčelné. Asi by bylo lepší se od Demlovy předlohy v určité chvíli práce na scénáři zcela odstřihnout. Mj. proto, že Demlova situace katolického intelektuála, rebela a outsidera v době první republiky byla zcela jiná než podivný ateismus rozpadajícího se socialismu. Deml hluboce pochyboval o sobě samém, kladl si otázky po své tělesnosti, ale až fanaticky věřil v Boha, Polívkův farář Holý je na tom zcela jinak. Ztrácí víru v Boha a nahrazuje jí péčí o kostel a o své malé stádečko. Přesto se scénáristce podařilo vytvořit rozhodně silný a autenticky působící příběh. Velmi přesné je postižení zvláštně zatuchlých poměrů osmdesátých let, neschopnost komunistických aparátčíků, podivný rozklad společnosti protkané neviditelnými vlivy známostí a osobních přátelství či nenávistí i zoufalý boj farářů o rozpadající se kostely a o udržení bohoslužeb bez toho, že by měli možnost či sílu plnit své základní kněžské a misijní povolání. Ocenit je nutné i snahu netočit komedii, nýbrž vážně míněný film, jehož syrovost a naturalistismus i po více než deseti letech překvapuje. 8/10 Zajímavé komentáře: Marigold, Lima, Pohrobek, velkyvezir (10.09.2006)

Nějak nechápu, co to má společného s Demlovou "předlohou". Ta kniha je v podstatě esej o tom, jak geniálního básníka Jakuba Demla nikdo nemá rád a nechápe ho, a proto musí on, ač génius, dělat faráře v nějakém zapadákově a udělovat poslední pomazání tuberákům. Ve filmu jsem odhalil jeden citit z knihy, a jeden k nepoznání přetvořený motiv. To je všechno. Je to příběh o tom, jak Polívkův farář Holý (mírně obšlehnutý z Guareschiho) bojuje proti komunistům o záchranu kostela. Setkává se s nepochopením úřadů, kolaborantských kněží z neblaze proslulého Pacem in Terris i běžných lidí, nakonec je ale zachráněn. Herecký koncert Bolka Polívky kazí málo zajímavý a poněkud inkoherentní scénář a příšerná hudba. Přesto jde o zajímavý a dobrý film o osmdesátých letech, jedno z těch lepších děl české porevoluční kinematografie. A zase budu kladný hrdina a zase budu mučedník a zase mě všichni budou nenávidět... (17.04.2009)

Útlá knížečka Jakuba Demla se mi dostala do rukou zvláštní cestou. Dychtivě jsem jí otevřela a četla. Intimní zpověď člověka zasvěceného Bohu mě svou otevřeností překvapila. I když je film zasezený do jiné doby a z předlohy je použit jen základní motiv, niternost a síla výpovědi zůstává. Mileně Jelinek se povedlo vystihnout podstatu. Farář Holý se tak nepřiřadil k podivným karikaturám nebo nudným patronům, jak jsou kněží často prezenováni. Z příběhu vystupuje jako člověk, který má své chyby a slabosti, chybuje a pochybuje, ale především žije. Není ikonou, možná boří představy nebo pohoršuje, ale rozhodně vzbuzuje respekt a uznání. Jakub Deml měl odvahu vyjevit cit a myšlenky tak otevřené, že hned první vydání Zapomenutého světla poznamenal zásah cenzury. Dle mého soudu zbytečně, lidé by se měli dovědět, že i kněz, který se zřekl blízkosti milované ženy dokáže milovat čistě a nezištně, aniž by porušil slib celibátu. Film, který byl oceněn právem, přesto se domnívám, že stále zůstává nedoceněn. (25.03.2016)

„Že se na to Jardo nevysereš. Dyť je to trapný.“ – „Já se ti divím, že se ho zastáváš... katolík nejseš.“ Ak by som raz režíroval, asi by to bolo niečo vážne a vybral by som si do hlavnej úlohy slávneho komika. Bolek Polívka je ďalší z rady komediálnych hercov (ďalej mi napadá napr. Jim Carrey), ktorému by kedysi nikto hlavnú „serióznu“ rolu nedal. Nakoniec to riskol Vladimír Michálek a Zabudnuté svetlo mu vďaka sympatickému Polívkovi vyšlo. Vyšla aj poetická kamera lazov, vydarené podporné postavy, napriek vážnosti témy jemný ironický nadhľad, hlášky a dialógy. Bez Polívku by to ale nebolo v žiadnom prípade ono. (28.05.2011)

Naštěstí velmi uměřený přepis ne zrovna jednoznačné knihy. Film navíc naštěstí neodsuzuje, neposuzuje, jen naznačuje, a to bohatě stačí. A Bolkovi jsem jeho kněze s idealistickými představami, který neustále naráží na tvrdou realitu, věřil jako nikdy. A ostatně i ten vztah - nevztah, paralely na Maří Magdalenu a tak, to je vše je solidně uhrané. Je prostě vidět, že scénář psal profík, tedy profesionálka, která tomu rozumí. K tomu skvělá a nostalgická kamera a zamyšlená hudba... takže celkový výsledek člověka zasáhne. Pár scén a některé drobnosti mi vadily a vadí, abych tomu dal maximum, ale jde skutečně o drobnosti. (24.09.2017)