Barbar Conan

Arnie v mlčenlivé roli, pro kterou se narodil, podporovaný nezapomenutelnou, a atmosféru až neskutečně dotvářející, hudbou Basila Poledourise (jedno z vůbec nejlepších propojení hudby s obrazem). A to mlčení takřka všech postav. No není to lepší než prázdné tlachání tolik známé z většiny současných filmů? A není to jen mým nostalgickým zaslepením z dob kdy jsem se vydával na Conanova filmová dobrodružství poprvé. Dodnes si pamatuji jak jsem celý týden škemral, ať mi to taťka nahraje na kazetu. A to bylo úplné nic proti mé radosti, když jsem se nakonec dočkal, a na DVD to viděl v původním formátu a originálním znění. Jeden z filmů, který ořez formátu spolehlivě zabíjí. (24.01.2007)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

Nebýt Terminátora, stal by se Conan Arnieho nejlepší rolí. Skvělé převedení fantasy příběhu do filmu, co postava to perla... to sice nemusí na pět hvězd stačit, zvlášť když to o těch postavách platí jenom pokud o nich uvažujete jako o archetypech fantasy hrdinů a nečekáte od nich nějaké realistické emoce:) Ale ještě nepadlo ani slovo o Poledourisově hudbě, která je jednoduše řečeno pro daný film dokonalá. A kdyby i to bylo málo, vždycky mi imponovaly úderné prology a slibné epilogy:) Hrdiny jako Conana, Valerii nebo Subotaie nemůže Valhalla minout. Každá repríza u mě dokonale funguje, a že už jich bylo a ještě bude. Režisér Milius tady dokonale využil Arnoldovu prkennost a mluvu cizince, protože tak nějak by zřejmě Cimmeřan v krajích na jihu působil. Je to prostě srdcová devadesátka. PS: Sandahl Bergman je překvapivě původně tanečnice, což jde ve filmu vidět např. v All That Jazz (ano, až tak byla dobrá). A je na co se dívat;) (20.01.2003)

Do země prosáklé krví chce promluvit také legendární Arnoldova postava, která musela nejprve snést, jak vůdce hadího kultu s gustem setne hlavu jeho matce (v dětství jsem u té scény seděl jak opařený), aby pak všichni okolo ochutnali ostří jeho meče. Chápu hodnocení od jedné do pěti hvězd, sám se přikláním k vyšším metám, protože tahle monumentální fantasy dobře funguje i dnes. Arnold tradičně herecky ztuhlý, přesto svým způsobem dokonalý. Hlavně na velkorysou výpravu nicméně padla většina rozpočtu a je to jenom dobře. S hudbou Basila Poledourise (vážně mimořádná epická kompozice) je tak zaděláno na atmosféru, které se dá lehce podlehnout. (16.06.2013)

|| Scenár: Characters: Robert E. Howard / Story: Edward Summer / Screenplay: John Milius, Oliver Stone | Hudba: Basil Poledouris | Produkcia: Dino De Laurentiis, Raffaella De Laurentiis, Buzz Feitshans, Edward R. Pressman | Distribúcia: Universal Pictures | Rozpočet: 20 miliónov $ | Tržby: 68,851,475 $ || (16.08.2011)