Barbar Conan

Hudba ve filmu snad nikdy jindy tolik nepozvedla filmový zážitek jako tady. Barbar Conan je audiovizuální báseň o životě, smrti, ztrátě, vzestupu, hrdinství i barbarství. Působí vlastně podobně jako staré řecké báje. Příběh je zjednodušený a strohý, ale snad právě díky tomu, že za podkresu skvělé filmové hudby zobrazuje jen to důležité, vynikne jeho pravá podstata... A tím se stává nadčasový. 9/10 (08.11.2016)

Spousta násilí, orgií, drsný Arnold a brilantní hudební doprovod Basila Poledourise, který ač to nerad přiznávám, tvoří podstatnou procentuální část mého hodnocení. Tajemství oceli a zákeřný hadí kult aneb jak se otrok z Cimmerie stal kulturním barbarem prahnoucí po pomstě. I přes béčkový nádech, slabší triky a nevalné herecké výkony, nelze filmu upřít slušně navozenou atmosféru fantasy světa plného chlastu, magie, heroických bitev a dobrodružství. (9/10) (25.06.2003)

Solidně natočené, velkolepě vypadající fantasy, disponující famozní výpravou a jednou z nejlepších hudebních kompozic. Basil Poledouris stvořil podmanivou epickou hudbu, která se řadí mezi nejvyšší vrcholy jeho tvorby. Legendární Arnie je jako Conan poměrně snesitelný. Lépe vypadá ve scénách bojových, než dialogových, ale to není žádná novinka. (11.09.2005)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

Po čase jsem opět viděl toto dílko, vzpomínám si jako dneska, jak jsem na Barbara dostal do kina Blaník (dneska tam je Studio dva ) a nějaký vemena nám seděli na místech ve vyprodným kině jenže my nemohli zavolat uvaděčku, protože jsem věkově ještě nesplňovali přístupnost filmu, takže svízel jak kráva hned na začátku. Naštěstí se tam nějaký Nataše udělalo nevolno a její frajer s ní odkráčel do hajzlu a my hned zaujali jejich místa a já už si užíval ty hory svalů, první filmový šukačky a naivně poctivý násilí, no byl jsem tenkrát vypleskanej jak kráva a z kina jsem odcházel s pěti hvězdičkovým pocitem, jenže střih do dnešní doby a věci jinak, jo hlavní hrdinku, bych pořád chtěl mít v posteli, hory svalů pořád rubou všechno co se hejbne, ale spíš se u toho usmívám, jak hloupý a pitomý to je, ovšem přitom mě bavilo na to koukat, Arnie je tady absolutní a totální neherec, ale měl kurva štěstí na skvělý režiséry, co ovšem v tomhle filmu funguje je na výbornou je soundtrack, to je hotová genialita, ten film se dá v pohodě ukoukat, ale ještě líp člověk udělá, když si ho poslechne. (21.10.2022)