Šílený Max

Devadesátiminutový revenge movie s více než hodinovým prologem je bohužel výsledkem režijní nevyrovnanosti snímku, která se o prostinký scénář nemůže opřít ani omylem, ale spíše se soustředí na aranžmá honiček mezi gangem motorkářů a policií. Těch je ve filmu požehnaně, ale jejich kvalita je značně rozporuplná. Některé záběry s jasně odhadnutelným kameramanským postupem dnes přece jenom působí trochu kostrbatě. Přesto klobouk dolů před profesionálními řidiči a kaskadéry, kteří odvedli výborný kus práce. Lacinost je zde přiznaná a tak se na snímek nelze hněvat, ale spíše vzhledem k rozpočtu uznale pokývat hlavou. Ale ten soundtrack je otravný jako nikdy. (16.04.2006)

Nelíbilo, zklamalo. Těšil jsem se na nějakou apokalyptickou zápeltku, ale o tom se člověk dozví úplný hovno. Co se děje týče, po hodině a čtvrt se stane to, co se mělo stát hned na začátku, a co tomu předchází je vlastně nic. Toporný a měkký Mel Gibson, gang čůráků, sem tam nějaká honička, romantický sračičky. Možná jsem to nepobral? (08.08.2009)

Je mi líto, ale pozice Šíleného Maxe v historii australské kinematografie mě ani o jediný stupeň neuhnula z kurzu nastoleného prvním záběrem na hlavního záporáka a jeho bandu, která má představovat ultimativní zlo ekvivalentní čtyřem vyšinutým smažkám v čele s tím blonďákem v Carpenterově Okrsku 13 (1976). Psychopatičtí motorkáři totiž víc než co jiného vypadají a chovají se jako teplí šerifovi pomocníci ve Vůni Cibule (1975). Nemá smysl tu řešit nějaké herectví, ve filmu jde hlavně o honičky a bouračky, a až v poslední čtvrthodině dojde na Maxovu pomstu. Té předchází záběr na Gibsona opřeného o futra nemocničního pokoje, s vyvrácenou hlavou a nepřítomným pohledem - toť vše k přerodu policajta s obavami, aby se nestal takovým "jako oni". Uznávám, že první scéna se zapalovačem, stejně jako první scéna v nemocnici, jsou působivé a nepříjemné, ale do očí bijící celková lacinost snímku, ve spojení s extrémně chabým scénářem respektive jeho režijní realizací, které nesahají legendárním revenge movies jako Přání Smrti (1974) ani po kolena, zabíjejí celého Mad Maxe tak dokonale jako Pokémon, Beyblade, DigiMon a spol. dětské mozkové buňky. Nedočkáte se tu ani vysvětlení, v jakém světě se vše odehrává - všechno vypadá celkem normálně, třeba nemocnice dokonale současně, jen je všude podezřele málo lidí, po silnicích jezdí krom policajtů a magorů asi dvě auta "civilů" a jedna cisterna, a toť vše. Čili varování pro ty, kdo se těší na postapo, které se stalo vzorem třeba i pro design zbrojí ve Falloutu a stovkách dalších děl - BORCE S BROKOVNICEMI A OŠTĚPY NAVLEČENÉ V KOŽENÝCH BUNDÁCH A KYRYSECH S OSTNATÝMI NÁRAMENÍKY UVIDÍTE AŽ VE DVOJCE:) Z toho vyplývá, že první příběh "Mad" Maxe Rockatanskyho je dobrý jen jako ukázka, co že se to vlastně hlavnímu hrdinovi přihodilo, než se z něj stal Road Warrior, který se pustil do křížku s pozdějším Bennettem z Komanda;) Odmítám se kdykoliv podívat ještě byť jen na kousek z tohohle těžce nepodařeného filmu, a odmítám i jeho kultovní status. Z dnešního pohledu jen upřímně doufám, že se George Miller od svých nezralých 34 let za těch v mezidobí uplynulých dalších 35 něčemu naučil, a nepromrhá účast Toma Hardyho na novém Šíleném Maxovi. Jelikož ale filmografii pana Millera "zdobí" po prvních dvou Maxech kromě výborných Čarodějek Z Eastwicku a zřejmě slušného dramatu Lék Pro Lorenza (neviděl jsem) jenom Happy Feet a Prasátko Babe, docela se výsledku obávám. Snad bude mít schopného aspoň druhého režiséra, a bude se krom Charlize Theronové s holou hlavou na co dívat:) Pro prvního Mad Maxe mám ale schovaných slabých 50%. (20.09.2014)

Klasika s řadou velice sugestivních a syrových scén, která je místy tak krásně béčkově laciná, že jí to nemůžu vyčítat. Trochu mi ji kazí akorát ty zrychlené "akční" záběry, ale vlastně i ty k ní patří. Mel Gibson obzvlášť ve finále podává výborný výkon a věříte mu všechno. Když jsem Šíleného Maxe viděl poprvé, byl to právě drsný závěr, kvůli němuž jsem ho chtěl vidět znovu a znovu. Nicméně druhý díl je ve všech myslitelných směrech mnohem lepší. (28.05.2015)

Vyprahlá pustina, kde je nouze o vodu a potraviny, navíc musíte bojovat s Nočními vlky budoucnosti ... z toho jsem už asi vyrostla. Často ale mívám sentimentální náladu a staré filmy, které jsem dřív žrala, hodnotím vysoce, takže nechápu, proč to u Maxe z roku raz dva po Kristu nejde. Kdysi jsem u těchhle filmů proseděla s nadšením hodiny. Nevím jestli je to únavou, že se nedokážu vrátit v čase a dát tomu plný počet. Zatím dám tři hvězdy a uvidím, jestli se po nějaké době k filmu vrátím a změním názor. (Challenge tour 2015) (28.04.2015)