Američan v Paříži

Naprosto skvělé, idealistické a jen a jen pozitivně naladělé dílo. Romantický vztah skončí jak jinak než šťastně po graduálním závěru, baletu: Američan v Paříži. Film je točen na klasický akademický formát 1:1,37 a je to naprosto vyhovující! Např širokoúhlá My Fair Lady z roku 1964 je tomu opakem. Stejně jako zde tak i např ve Zpívání v dešti jsou skvělé a dokonale sehrané choreografické scéhy na které se mohu dívat zas a znovu. Největší zásluhu na tom všem má bezpochyby Glen Kelly. Ten člověk je dokonalý. Té enertgie co z něj vyzařuje, to opravdu nestíhám, je vynikající. Takového člověka potkat na ulici, tak mám hned větší radost ze života a na všechny se usmívám a div s ním netančím :). Když člověk na chvíli odloží thrillery a katastrofické moderní zmotatniny a vezme k ruce nějáký podobný muzikál tak udělá správnou věc. Film se jak už sám název napovídá celý odehrává v Paríži. Je to pro tento romantický příběh místo jako stvořené. Hlavně žádné násilnosti, žádné tvrdosti špatné věci, jen samá rdost, krása a potěšení... tak na mně film působí :) (02.05.2006)

Gene Kelly, ideál střední třídy, ztělesňoval obyčejné americké chlápky. Jeho zásluhou je od konce do začátku americký i tento do Paříže situovaný muzikál. Zvažované exteriérové natáčení neprošlo, ale studiová iluze je díky kavárnám, parfumériím, pouličním malířům a dostaveníčkům na břehů Seiny velice živá. Bývalý voják s uměleckým nadáním přijel do francouzské metropole, aby zapomněl, aby si mohl odpočinout od války, aby mohl namísto ničení tvořit (a, což není explicitně vyjádřeno, aby unikl vzrůstajícímu studenoválečnému napětí). Američan v Paříži, nikoliv prost rozkošnicky zbytečných hudebních vsuvek (sólo Oscara Levanta) ovšem nepředstavuje odpočinkový film non plus ultra, jeho spodní proudy vás mohou zanést do končin sluncem nepříliš projasněných. Vrcholnou sekvencí je sedmnáctiminutový taneční únik do snu. Malby slavných tvůrců (v pořadí Dufy, Renoir, Utrillo, Rousseau, Van Gogh, Toulouse-Lautrec) ožívají a Jerry je šťastný sám ve svých myšlenkách, kde může s Lisou setrvat ve věčném objetí jako sousoší. Doslova nachází smysl v umění. Skončit film o minutu dříve, všechno by do sebe hladce zapadlo bez nasládlé pachuti. Nemluvě o tom, že vztah mezi osmnáctiletým francouzským objevem Caronovou a jejím čtyřicetiletým objevitelem Kellym zavání Lolitou. To ale není podstatné. Podstatná je hudba George Gershwina, podstatný je Kellyho perfekcionistický americký balet, podstatné jsou syté technicolorové barvy (černobílý je pouze svět společenské smetánky). Vše podstatné dosahuje vrcholné kvality a jestliže jsem si některá muzikálová čísla neužil naplno, pak vinou dobře se bavících přihlížejících – trošku to nabourává pocit divácké slasti, když totéž považuje za úžasné někdo jiný, kdo za svůj úžas zjevně dostal zaplaceno. 85% Zajímavý komentář: Oskar (02.01.2011)

"Doma mi říkali, že nemám talent. Tady mi to asi říkají taky, ale francouzsky to zní líp." Velký triumf lidského kamzíka Gena Kellyho, muže s obrovským akčním rádiem pozitivní energie. Hraje, tančí, zpívá, stepuje, směje se a má publikum v hrsti. Nic naplat, Američan v Paříži je především jeho film. Můžeme si donekonečna vyměňovat názory na hloupoučký příběh. Znovu a ze všech stran zkoumat topornou Leslii Carronovou a znovu docházet k závěru, že půvabem ani herecky-pěvecky-tanečními schopnostmi nesahá Debbii Reynoldsové ze Zpívání v dešti ani po kotníky. Dokola lamentovat nad necharismatickými herci v ostatních rolích. Shodovat se na tom, že velkoměstský elegán v cylindru, fraku a bílé náprsence na svítících schodech patří do úplně jiného filmu. Ano. Ale to dobré, co film nabízí, patří k tomu vůbec nejlepšímu v celém žánru. Skvostná Gershwinova hudba například. Dokonce možná lepší v ryze tanečních scénách než v písničkách. S výjimkou Kellyho I got Rhytm, kdykoli Amíka vidím, zpívám si ji pak celý den. A ta nádherná madmoiselle Paříž! Ani ve francouzských filmech ji nezastihnete tak krásnou v ranních nedbalkách a elegantní za soumraku, jako zde, v americkém filmovém studiu. :-) 80% (19.04.2006)

Už som hádam i čakal dajaký ten nečakanejší rozuzlujúci prvok, kedy by Kellyho postava narušila rozjímavé plány zamilovanosti k majetnejšej blondíne a nie obojstrannej odovzdanosti osudom skúšanej nižšej vrstvy a pochopiteľnej láske na prvý pohľad. Takisto jeho persóna obligátnej dokonalosti, ktorá vie spievať, tancovať, maľovať, hádam aj šiť a vyvárať je nestotožniteľná s nikým na svete. Najmä v jeho roztomilej naivite. Okrem teda takej tej neskonale pozitívnej nálade optimistického ducha mi Američan v Paríži temer nič nedáva a nedponecuje ma k jeho aktívnejšej participácii. Muzikálny svet je svieži a neobyčajný v prvej tretine a jeho kúzlo po počiatočnom oteplení stagnuje a klesá. (20.09.2016)

On by to byl naprosto tuctový romantický film s podprůměrnou zápletkou. Jenže má v rukávu schovaná tři esa. Několik velmi zdařilých vizuálních nápadů, Gershwina, který kašle na poučky, že klasika a jazz do hudebních filmů nepatří, a mísí z nich zdařilý kompilát, a hlavně Kellyho. Gene Kelly nejen dokazuje, že muž při tanci nemusí vypadat jako záchodový pavouk při epileptickém záchvatu, tuto výsadu přenechává Astairovi, ale především, že byl výtečný choreograf. Velká škoda, že film není pojat jako klasický muzikál, ale zbytečně obtěžuje diváka hranými scénami. (29.04.2020)