Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

Nevediac o tom, kto "spáchal" tento film, som si po po celý čas hovoril, že tento štýl sa mi až neuveriteľne podobá na Wesa Andersona. Jeho štýl a kompozícia sú proste nezameniteľné! S tým však problém nemám, práve naopak, príde mi to vždy vcelku originálne. Ale tento krát ma jeho film až tak nezaujal. Akurát prvá poviedka "The Concrete Masterpiece" bola naozaj skvelá, tie zvyšné dve by som skôr zhodnotil ako taký priemer. Ale ako námet to bol skutočne fajn nápad, aj poviedkový formát. Ale celkový dojem som očakával určite oveľa lepší. (21.02.2022)

Nový Andersonův počin se mi nesnadno hodnotí. Tím nejzjevnějším a nejbanálnějším důvodem je jeho rychlost. Ustíhat rychlopalné dialogy v květnaté, archaizující angličtině a do toho stíhat jednak vnitrozáběrovou kompozici, která se neustále proměňuje, a jednak svižné přechody mezi záběry..., to aby člověk film viděl alespoň třikrát. Další aspekty jsou ale spíš diskutabilní a závislé na ochotě diváka přijmout, nebo odmítnout režisérovu vizi. Jisté je jedno: Francouzská depeše je rozhodně stylově nejpřepálenějším Andersonovým filmem. Koncept "hlavní postavy", už dříve problematizovaný, je zde úplně hozen do koše. Známá jména se tu střídají jako na orloji a většina postav neřekne víc než pár vět. Jednotlivé povídky mají trochu odlišný styl a diametrálně jiné tempo. Barevné a černobílé záběrování se tu střídá bez zjevné příčiny (byť k potvrzení dojmu bych potřeboval snímek nasledovat důkladněji) a v jedné z povídek se dokonce přidá i animace. A k celkovému dojmu samozřejmě přispívá i to, čemu obykle rozumíme pod slovem "příběh". Děj Francouzské depeše je fakticky rámovaný jako filmové převyprávění novinářských esejů. Ve skutečnosti jde ale samozřejmě jen o autorskou mystifikaci, pastiš, který přináší překombinovaný sled dějů, které se s každou další povídkou více a více odklánějí od původního tématu (třetí "esej" má pojednávat o známém šéfkuchaři, ale samotný kuchař v něm hraje prakticky vedlejší roli a namísto něj se příběh soustředí na únos syna policejního komisaře, což je divákovi zprostředkováno skrze televizní rozhovor novináře s moderátorem). Ze všeho nejvíc je Francouzská depeše samotná filmovou esejí o možnostech kinematografie a o jejích počátcích v tableau vivant. V Andersonově tvorbě nejde o žádnou novinku, ale nový snímek je v tomto ohledu rozhodně nejdůslednější poctou těmto kořenům. Od diváka chce každopádně výdrž a velkou míru pozornosti. (07.12.2021)

Iba vďaka návštevám profilu jedného z obľúbených užívateľov som sa dostal k tomuto filmu a režisérovi a musím povedať že to vôbec nebolo na škodu veci. Svojským humorom, výbornou kamerou a hudbou, bizarným príbehom vyjadruje satiru na mnohé spoločenské problémy. Vyhol sa takmer úplne nejakej korektnosti a celková rôznorodosť jeho spracovania zaradila tento film k veľmi príjemným prekvapeniam. (09.05.2022)

Že není možné natočit laskavou a laskající satiru? Anderson vás vyvede z omylu. První dvě povídky jsou brilantní, možná je to dáno i skvělými glosátorkami, ta třetí za nimi poněkud pokulhává, i když je také velice povedená. Anderson se rozmáchl ve svém pohledu na umění a nechal diváka opájet se poetikou inspirovanou od Chaplina po Enrica. Tohle je jeden z nejevropštějších amerických filmů, ale rozhodně to není dáno tím, že se má odehrávat ve Francii a občas se v něm francouzsky mluví. (18.06.2023)