Setkáme se v St. Louis

Veselosťou prekypujúci muzikál, s náramne podarenými ženskými ( dievčenskými ) charaktermi ( kde sú aspoň oscarové nominácie pre Judy Garand a malú Margaret O´Brien ) a záverečnou ultradojemnou vianočnou scénou, pri ktorej sentimentálne povahy vyplačú všetky telesné tekutiny. Technicky rovnako obdivuhodný, pričom farby Technicoloru takmer kvapkajú z celuloidu. Old School, ktorý sa oplatí. (16.04.2015)

Perfektní výprava, kostýmy a hra s mizanscénou bohužel nezakryje fakt, že až na ústřední myšlenku není vůbec o čem vyprávět. Zbytečná epizodičnost a střídání žánrových poloh (například halloweenská kapitola s malou Tootie) přispívá k celkové nevyrovnanosti snímku, který krom pár chytlavých písní opravdu stojí jen na místě a nikam se neposouvá. Jistě, to by se dalo opět ospravedlnit podporováním hlavního tématu, ale i tak jde oproti ostatním muzikálovým kouskům z klasické hollywoodské éry jen o poměrně zaměnitelné dílo. Ani ta idylická romance tentokrát za moc nestála... (29.12.2012)

Barevně je to krásné, to je prostě to kouzlo Technicoloru, které mě vždycky dostane, ale příběhově už to není takové, aby mě to odrovnalo. Judy Garland je roztomilá, navíc opravdu krásně zívá, jsou zde výborné scény, hlavně ta halloweenská nebo ta se sněhuláky, ale jinak je to snímek, který potěší vaše srdce v neděli odpoledne, a pak půjdete dělat něco jiného. (18.09.2014)

Kouzelné ohlédnutí za jednou érou Hollywoodu, to bývaly krásné časy... Rodina Smithových je početná, rozmanitá, vícegenerační a přiznávám, že její soudržnost mě fascinovala. Malé dívenky vymýšlely jednu rošťárnu za druhou, ať už k obveselení či potrápení ostatních, velkým slečnám se začly zapalovat lýtka a pan Smith dostal nabídku práce v New Yorku... Příjemně pohodová záležitost, navíc tahle etika je mi srozumitelná. (31.03.2019)

(1001) Uznávám na světě jediný muzikál a to je Jesus Christ Superstar, ale tady se mi stala zvláštní věc. Poprvé, nebo alespoň poprvé za dlouhou dobu, jsem našla v muzikálovém filmu situaci, kde hudební číslo hluboce a smysluplně slouží zápletce a postavám. Mluvím konkrétně o scéně, kdy si po velké rodinné hádce maminka protáhne prsty a po mnoha letech usedne k piánu a začne hrát. Unavený tatínek si k ní stoupne a začne zpívat slova milostné písně. A všichni uražení členové rodiny se vrátí dolů, poslouchají hudbu a pokračují v oslavě rodinného svátku s tím, že hněv je pohřben. Potom se mi také líbilo použití dětské optiky při halloweenské epizodě. (26.05.2015)