Brexit

Dějiny jsou triumfem těch bez citu nad těmi bez rozumu. (Humphrey Appleby) V hlavní roli Brexitu stanul ne moc zajímavý cyklista a ne Cambridge Analytica, a to je v mých očích zásadní chyba. Brexit svádí pozornost diváka k osobě údajně brilantního propagandisty, čímž zakrývá podstatu věci: To, co skutečně hrálo roli, souvisí s postavou Dominica Cummingse jen okrajově. Snímek sugeruje, že vše hrálo ve prospěch týmu STAY; dramaturgické důvody. Jistě, nebylo toho málo, můžeme-li spojenectví mainstreamu považovat za trumf. Jenže když se neštítíte hrát proti všem pravidlům (pravidla fair play, diskuze a potažmo myšlení jsou hlavním hrdinou označována za mor konvence), ubude hodně starostí. Nakecat lidem prostoduché kraviny je snazší, než sdělit komplexní pravdu, ať už je její povaha jakákoliv, nahlíženo takto, nemohl by Brexit vypadat jako napínavý sportovní zápas a jeho protagonisté jako rovnocenné týmy. Myslím, že to kdysi neobvykle upřímně formuloval Miloš Zeman: "Třetina obyvatel (...) je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel (...) má podprůměrný intelekt. (...) Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa." Připustíme-li, že na nebývale upřímném výroku pana prezidenta něco je, na tuto polovinu (+1%) kampaň cílila: Simple message repeated over and over and over. Pokus prodat Brexit jako příběh jednotlivce tedy nevyznívá věrohodně. Výsledky kampaně LEAVE dokládají, že člověk už nehraje roli jinak, než jako statistická položka. Umím si představit, jak se whole story of Tory victory odehraje na obrazovkách propagandistů, s konkrétními náhledy piškuntálií jako micro-tageting, v diskuzích a komentech pod fake-news příspěvky. Pseudointelektuální kecy, osobní vizionářství Dominica Cummingse, jeho nekonvenční myšlení a jedno přiblblé heslo (TAKE BACK CONTROL) s tím nejspíš nemá co dělat. Nejde ale o špatný film, mnoho dobrého lze objevit v jednotlivostech: Krátké vysvětlující vstupy výlupků z Cambridge Analytica, mile deonestující vyobrazení Nigela Farage, až moc lichotivá podoba Borise Johnsona, nahlédnutí do života a názorů spodních 3 000 000 Britů, kteří svými hlasy po náležité masáži cca 1 000 000 000 cílených reklam projevili touhu po jakékoliv změně, protože už nemají co ztratit. (A protože - proč si nepřiznat, že to mohlo hrát jistou roli - není-li k dispozici lepší vyhlídka, je lákavé ty šťastnější alespoň stáhnout s sebou.) Data is power :-) (15.03.2020)

Doporučuji všem se na to mrknout... Zejména příznivcům všemožných referend o všem... A lidem, kteří baští populistickou politiku zastrašování... Ale obecně mi to přišlo zajímavé, protože jsem se zhruba dozvěděl jak k tomu vlastně došlo a pěkně to i ukazuje jak data od uživatelů sociálních sítí hýbou světem a rozhodují volby a referenda... (23.02.2019)

Tohle se Anglánům povedlo. Nemusím tím samotný Brexit, myslím tím film Brexit. Ekonomické téma zhmotnili kvalitní filmařinou a představili mi období před Brexitem, které způsobilo, že se v Anglii nakonec rozhodli o vystoupení z Evropské Unie. V cizině jsem zažil mnoho Anglánů a je mi jasné, že když si můžou myslet, že Praha je samostatná země a Českou republiku neznají, tak stačí, aby na ně nějaký místní Tomio udělá oči, ukázal, proč je dobré vystoupit z EU a oni ho bez skrupulí následovali. Nic ale není tak povrchní, jak na první pohled vypadá a hlavní postava v podobě neuvěřitelně civilního Benedicta Cumberbatche, kterého byste si v tu chvíli spletli s místním intelektuálem v hospodě u Tetřeva, mi tu osvětlil celou řadu věcí, díky kterým na Brexit koukám z trošku širší perspektivy. Hodně zajímavý a dobře natočený film. (16.03.2019)

Dynamicky natočené zpracování nedávné kampaně neblaze proslulého referenda, která potvrdila, že polarizace obyvatelstva jedné země začíná především díky sociálním sítím vytvářet prostor pro nový druh válek. Hlas už nemají jen ti chytří nebo hloupí, ale i ti kterým je všechno jedno, ale právo rozhodnout si nedají vzít. Vznikají bizarní výsledky díky recesistům a lidem, kteří si myslí že změnou tradičního vzorce chování vyzrají na současný rozpadající se systém. Emoce a populismus vs argumentace a narcisismus. Skutečná demokracie vs řízená vláda elit. Přes všechen pokrok se vždycky vracíme zpět k původnímu problému. Každý jsme jiný. Cumberbatch je jako vždy vynikající, Kinnear jako symbol selhávajícího establishmentu rovněž. Popkulturní narážky vtipné a glosy trefné. Ten typ filmu, který v mozku roztáčí kolečka. (11.06.2019)

Anyone can start a fire. Nuže, burn, motherfucker, burn. Z něčeho, co dle trailerů působilo jako parodie a potom jako typicky cynická sračka přiživující se na aktuálních událostech, se nakonec prostřednictvím jediné stolové scény vyklubalo nečekaně přesné shrnutí toho, proč jsme jako západní civilizace totálně v prdeli. Jo a Rory Kinnear je moje duševní zviřátko a tvář Jackovy absolutní rezignace. (02.03.2019)