Kvílení vlkodlaků III

Ďalší tvrdý úder Howlingu ako potenciálnej solídnej hororovej sérii... Po nepodarenej dvojke, ktorá bola situovaná do legendárnej rumunskej Transylvánie sa dej tentokrát presúva do ďalekej Austrálie, ktorá je domovom podivného druhu vakovlkodlakov. Philippe Mora sa pokúsil o radikálnu zmenu scenára, vďaka ktorej chcel vlkodlačiemu príbehu dodať akýsi náznak racionálneho základu. Príliš sa mu to ale nepodarilo, jeho vakovlkodlaci sú všetko možné (komický, nechutný), len nie strašidelný... (13.06.2011)

Tak na třetí pokračování Howlingu jsem se docela těšil. Výsledný dojem sice není špatný, ale poměrné zklamání se přeci jen dostavilo. Oproti vyvedené dvojce, mimochodem také pod taktovkou Philippa Mory, je třetí pokračování znatelně slabší. Dějově se přeneseme do Austrálie, kde v zapadlé osadě žijí vačnatí vlkodlaci, ovšem rozpory uvnitř kmene donutí mladou vlkodlačí slečinku prchnout do Sydney. Ta se ve městě zamiluje do mladíka od filmu a zplodí spolu dítě. Ale mladý pár je nucen čelit nejen dalším vlkodlakům, kteří si do města přichází pro svou příslušnici, ale i nenechavým vědcům, policistům a armádě. Do všeho se navíc připlétá ruský druh vlkodlaka v podobě baletky Olgy. Skupinka hrdinů následně prchá do buše, aby našla vytoužený klid. Snímek disponuje zajímavým dějem, kde je nastíněna i problematika soužití lidí s dalším odlišným druhem. Dále slušnými maskami a celkem podařenými scénami útoků vlkodlaků, bohužel bez jediné kapky krve, což je velká škoda. Nejvíce ovšem film podkopaly křečovité romantické vsuvky. Takže u mě za slabší tři hvězdy. (28.06.2009)

Voják ve stanu sleduje s narůstajícím strachem na stanovém plátně siluetu vlkodlaka promenujícího se táborem. Natáhne se pro bazuku a v momentě kdy vlkodlak vtrhne do stanu, mu vystřelí rovnou do tlamy a následná exploze je oba roztrhá... Tahle scéna mě nepokrytě nadchla a za ni dávám tu jednu hvězdičku, zbytek filmu, který se mimo internet honosí podtitulem Marsupials (Vačnatci), je ale odpadní. Moje první a poslední setkání se sérií HOWLING. (14.12.2006)

Howling 3 je od stejného režisera jako dvojka této série. A opět je to kuriozita jako hrom. Tentokrát tu máme seriozní příběh. Cha seriozní. Je totiž dokázána skutečná existence vlkodlaků a lidstvo vede spory zda mají likantropové právo na život mezi námi obyčejnýmy smrtelníky. Ano budou následovat diskuse hlav pomazaných a etudy ze života hodných spořádaných vlkodlaků. Zní to hrozně, že? A taky to hrozné je. Něco ve stylu brakových pokračování Planety opic. Jenže pak tu jsou určité světlé body. Jednoznačně velice zajímavé masky vlkodlaků a velmi nápadité jejich útoky na lidi. Já určitě jen tak lehce nezapomenu na uškvařenou, mumifikovanou mršinu jednoho z likantropů, která najednou obživne a s chutí jde na věc. A pak aby to nebylo málo se režisér k socialnímu dramatu a hororu rozhodl žádat ještě komedii a parodii. Scény kdy se z jedné vlkodlačice stává herečka a ona dokonce dostává Oscara jsou taky nářezové. Nemluvě o linii vyprávění popisující výchovu mládátka vlkodlaka ve vaku své matky. No sečteno podtrženo Howling 3 je slušná kuriozita, stejně jako druhý díl série, a povinnost pro fanoušky hororů (25.01.2007)

První díl této série patří mezi opravdu skvělé filmy, ale od té doby jde však kvalita dalších pokračování do háje a blíží se k odpadním vodám. Po katastrofálním druhém díle přišel na řadu další propadák. Není se moc ani čemu divit, když do režisérského křesla znovu usedl Philippe Mora. Tento režisér si udělal z vlkodlačí tématiky dobrý den. Oba jeho díly jsou k smíchu a patří k nejhorším z celé dlouhé série. Tentokrát se rozhodl trochu okořenit děj a nespokojil se jen s obyčejnými vlkodlaky. Děj zasadil do Austrálie a přimixoval trochu jejich kultury a živočišné formy. Dal tak šanci vzniknout novému druhu lykantropů-vačnatců. Co se týká speciálních efektů, tak to byla hrůza a děs. Masky i samotné speciální efekty až na pár výjimek jsou ostudou protinožců. Když ve filmu došlo na samotnou proměnu, tak v počáteční fázi to ještě ušlo, ale finální podoba srazila diváky do kolen. S vlkodlačí podobou ze starých filmů to nemělo vůbec nic společného. Když přišla na řadu scénka zrození potomka vlkodlačí dívky a člověka, tak jsem jen nevěřícně zíral na obrazovku. Nedá se to pořádně slovy popsat, ale jednotlivé stupně evolučního vývoje tohoto tvora jsou k nevíře. (05.05.2010)