Cesta zpátky

"The Way Back" prináša Bena Afflecka v skutočne najlepšej forme. A v oveľa lepšom filme, než som ho videl naposledy. V réžii Gavina O´Connora, s ktorým už v minulosti spolupracoval skutočne predviedol maximum čo mohol. Veril som mu každú jednu sekundu v tomto filme. S absolútnym presvedčením zahral človeka, ktorý má problémy s alkoholom. A potom dostane možnosť ako sa z toho všetkého dostať. Ako som počul pár rokov dozadu v inom filme... je len jediný spôsob ako sa dá bojovať so závislosťou. Nahradiť ju inou závislosťou. A koučovanie basketbalového tímu, ktorý má dokopy 10 hráčov a vôbec nevedia hrať je ideálna príležitosť ako sa z toho vymotať. Hoci sme počuli tento príbeh veľmi veľakrát, tak tento film sa k tomu postavil trošku iným štýlom, než väčšina ostatných filmov, ktoré rozprávajú tento príbeh. V prvom rade to viac pôsobí ako film podľa skutočnej udalosti, pričom je to vymyslený príbeh. A môže za to fakt, že Jackov príbeh je tu podaný absolútne na maximum.Čo sa týka mladých hráčov, majú svoje charaktery, sú sympatickí, no súčasne sú schopní podporiť srdce filmu, aby to celé fungovalo lepšie. A dokonca sa nebránia aj trošku humoru. Najlepšia scénka je, keď má Kenny neustále behať a jeho tri "frajerky" majú zhodnotiť, kedy už bol trest zaslúžený. Ak chcete silnú športovú drámu, tak si myslím, že tento film vás chytí. Gavin O´Connor skutočne priniesol film, za ktorý som mu vďačný a som rád, že som ho videl. Nebude to jeden z najlepších filmov, lebo je to trošku povedomý koncept a je to známe, ale na druhú stranu je to povedané spôsobom, ktorý ma zaujal. Hodnotenie: B+ (24.03.2020)

I přes bolestivě zdlouhavé propadávání do propasti, je ze scénáře cítit kalkul zavánějící knihovnou laciných románů. Syrovější pojetí by filmu neuškodilo, bere si do vínku všechny zaběhnuté hollywoodské schémata, aniž by jen na chvilku vykročil směrem, který by naboural nějaké stereotypní vzorce. Co nelze filmu upřít je, že řemeslo nekazí, večer nezkazí a nikde úplně neujede za neúnosnou míru patosu. Tím ale nechci říct, že by v tom toho patosu nebylo dost i tak, jen je průběžně včas utažený, škoda jen, že i tím se zdá být scénář více syntetický než autentický. Jestli to měl být Affleckův návrat k normálu ve filmovém byznysu, tak nezbývá, než držet palce, filmy jako Argo každý hollywoodský nádeník točit neumí. Srovnám-li, pak ale třeba Manchester by the Sea s Caseym Affleckem u mě sesbíralo nepoměrně více bodů. (13.04.2020)

Gavin O'Connor je velice zdatný režisér a v rámci žánru sportovních dramat přinesl jedny z nejlepších kousků co jsem kdy viděl (Hokejový zázrak, Warrior). O to více mě zaskočilo, že je Cesta zpátky, tak strašně rutinní, stereotypní až nudná. Affleck se snaží a přestože jeho alkoholik není úplně přesvědčivý, je to právě on, kdo filmy drží mírně nad průměrem. Zbytek je tak trochu o ničem a chybí zde jakékoliv sportovní napětí, nebo vůle fandit. Ve výsledku je ústřední basketbal, jen vedlejší kulisou pro příběh zničeného muže, který hledá smysl života v alkoholu, poté co ho potká tragédie. Půlku filmu jsem to vydržel ale poté jsem měl neustálý pocit, že se stejně jako hlavní hrdina točím v kruhu a je mi úplně jedno, co se kolem mě děje. Docela mě to zamrzelo, protože kvalitní film z prostředí sportu jsem dlouho neviděl a Connora jsem v tomhle žánru, vnímal jako Baye u akčňáku. (22.03.2021)

Veľké prekvapenie, avšak v negatívnom zmysle slova. Aj vy ste mali ten pocit deja vu , že obdobných športových filmov ste už videli viacero? A to som si sľuboval od toho nejaký kvalitný film, ktorý by bol aspoň v niečom odlišný. Teda iný bol asi tak tým, že tréner bol chodiaca alkoholická troska. Inak klasická schéma = klub šikovných a energických individualít, ktoré sa nevedia skoordinovať do úspešného teamu - a tu zrazu prichádza "spasiteľ", ktorý to všetko dá dokopy a zrazu sa chalanom darí a valcujú všetko rad radom. A zvyšok už poznáte... (11.04.2020)

Gavin O'Connor se pro mě stává režijní jistotou. Naprosto civilní, uvěřitelné a dospělé. Nemá to žádné otravné, motivační kecy pořád dokola. Je to úplně normální film, s vynikajícím soundtrackem a fajn herci. Ben Affleck má specifické charisma, které vždy na své postavy aplikuje a jeho absolutní rozervanost mě trhala na kusy. Tu bolest, kterou měl v očích, přenesl na mě a to mu stačilo jen čumět smutně do kamery. Audiovizuál je peckovej, hlavně zvuk a i vizuál je takovej normální, nehraje se vůbec na efekty. Příjemné tempo taky potěší, a i když se jedná o velké klišé co se týče tohohle drama pojetí, tak se mi líbilo, že se zde určité problémy řeší tak trošku jinak, než zbytečně vyhroceným konfliktem. Přirozeně se hlavní postavě otvírají a zavírají dveře života a poslední záběr mě doslova nadchnul. Z těch scén, kdy Ben neustále chlastal, mi bylo fakt nevolno a depresivně, kdežto posledním záběrem mi film vykouzlil úsměv na tváři - konečně ten chlap si jde třeba jen zaházet míčem na koš, než jen opíjet svůj žal. Je i zde velký důraz na to, usmířit se s vlastníma démonama a stát se vlastním přítelem, pro takové témata mám vždy slabost. Několikrát jsem si pobrečel. Jediné co filmu tak nějak chybí, je že to fakt není ničím inovativní, takže člověk nemůže očekávat nic peprného, na efekt a nějakou nadstavbu. Říkám, působí to až chudě, tak nijak film nikam nespěchá a taky je to takové meditativní místama. Pěkný drama. A nejsem fanda basketu, ale zdejší zápasy když už nic, tak měli aspoň perfektní stadionovou atmosféru. (27.04.2020)