Kukačka v temném lese

Zasloužené čtyři *.( Možná by se slušelo i trochu víc.) Vkusný, decentní film, skvělé zpracování, rok vzniku ho nijak nepříznivě nepoznamenal. Ovšem: To je pan Moskalyk! PS. Moje soukromá poznámka: Co je to za národ ti Němci, kteří už způsobili tolik bolesti a utrpení druhým a stále působí další a další? Může být národ prokletý? https://www.youtube.com/watch?v=0va8pMFYV9M&t=4380s (04.04.2018)

Očakával som trochu viac, nejaké hlbšie prežívanie príbehu a osudu postáv, ale to sa nedostavilo. Výkony hercov nie sú zlé, ale niečo tomu chýbalo v dramatickosti a uveriteľnosti. Nacistický dôstojník s dvomi tvárami a dvomi povahami oproti jednoduchému mladému dievčatku, ktoré sa nenechá spracovať mašinériou ríše. Keby to takto mohlo fungovať aj v skutočnosti, svet by asi vyzeral inak. V závere, keď sa mi už zdalo, že film bude zakončený surovou scénou pomsty, radšej sa zopakovala vízia slobody v morskej hladine a bola nahradená skutočnou slobodou obyčajnej moravskej rieky. (29.01.2014)

Milovat na základě donucení opravdu nelze. Ač chvílemi se po příchodě Emilky do nového prostředí zdá, že by příběh mohl pojednávat o hledání si cesty k nové neznámé rodině, politické okolnosti 2. světové války na pozadí dávají tušit, že půjde o pouto přinejmenším rozporuplné. Nelehký úděl nové role přináší Emilce nejen potřebu zdolat strmý kopec, němčinu ve škole a věčné ponižování od spolužáků, ale daleko těžší zkoušku včetně tvrdě bolestného poznání. Silné emoce ve mne podtrhly zvláště poetické výjevy z pusté pískové pláže u moře s Emilkou v bílých "šatech nevinnosti" (což je zase pěkný kontrast k onomu temnému lesu, který se v názvu ukrývá – nevidíme ho, ale můžeme si za ním představit jak obecně válku, tak Kukuckovic rodinu). Pocitově nečernobílý snímek zde hodně staví na kontrastu dvou tváří jednoho nacistického velitele koncentračního tábora, který půl dne krutě účtuje s nevinnými vězněmi, zatímco ve svém soukromí se z něj rodí vlídný a starostlivý táta. Přiznám se, fandit jsem mu z principu pro jeho nacistické smýšlení a angažování příliš nemohl, no během spadnutí tragické tíhy osudu mi ho bylo na druhé straně i líto. Vedle strhujícího Olega Tabakova mne ztvárněním své nejednoduché dívčí postavy hodně zaujala i Miroslava Součková, celkově můžu tento snímek se silným doznívajícím zážitkem vřele doporučit. 95% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (13.03.2020)

"A pamatujte si, kdo se povyšuje, bývá ponížen. A koho ponižujete, ten Vás mnohdy přeroste tak, že se před ním budete plazit jako ubohý odporný hmyz." Když jsem na konci tohoto velmi sugestivního snímku sledoval, jak se v případě nacistického důstojníka Kukucka v podání Olega Tabarova tato moudrá učitelova slova naplňují, měl jsem poněkud rozporuplné pocity. Jestli je totiž tento snímek v něčem pozoruhodný, pak určitě v tom, že onen nacistický důstojník zde není vykreslen nikterak černobíle. Kontrast mezi jeho láskyplným přístupem ke své adoptivní dceři Emilce a bezcitným přístupem k vězňům koncentračního tábora přitom působí zcela věrohodně. Velké ocenění si zaslouží i Miroslava Součková a to za způsob, jakým ztvárnila postavu Emilky. I když v některých scénách působí Emilka až ledově klidně, divák přesto vycítí, že se pod "pokličkou" skrývají silné emoce. A když se k tomu všemu ještě přidá několik poetických až snových scén a velmi zajímavá hudba Moskalykova "dvorního" skladatele Ivana Kurze, je zaděláno na opravdu silný zážitek. (19.04.2018)

Ani nevím proč, nějak jsem se Kukačce vyhýbal. Bál jsem se roku vzniku a dalšího filmu o partyzánech a rudoarmějcích... A to byla převeliká chyba. Je to totiž velmi silný film, řemeslně perfektně zvládnutý. Začátek nás zavádí kamsi na Moravu do vesnického stavení, kde gestapo provádí razii. Při té je Emilčin prchající otec zastřelen a matka zatčena. Emilka je odeslána do třídírny dětí shromážděných z gestapáckýchz razií. Zde se pod odborným dohledem lékařské komise určuje, kdo je vhodný na převýchovu a kdo bude odeslán do koncentračních táborů. Zde se rozhoduje, kdo bude poněmčen ztratí identitu a kořeny )ale přežije) a kdo bude posléze v koncentráku jako nedostatečná pracovní síla zplynován. Emilka má štěstí, podle zvrhlé nacistické nauky o nadřazenosti nordické rasy (a nacisty vypracovaných tabulek) splňuje nordická kritéria ve všech bodech. Tvar hlavy, velikost nosu, brady, barvy blau očí a blond vlasů. Je to zkrátka mädchen erste klasse ačkoliv je aus protektorat Möhren a dcera čechyše švajne. Z třídírny je odeslána na zámeček, kde je spolu s dalšími dětmi určenými k převýchově intenzivně vzdělávána německými řádovými sestrami. Cvičení, němčina a okamžité bití rákoskou mají zatlačit jakékoliv vzpomínky na domov a blízké. Zde si Emilku po roční internaci zakoupí za 50 říšských marek velitel koncentračního tábora. Jeho žena je po pádu z koně ochrnutá a nemohou mít děti. Bezohledný esesman, kterému činí potěšení mučit a zabíjet vězně je náhle konfrontován s citem k Emilce. Tím více film zdůrazňuje jeho zrůdnost. Emilka se snaží víceméně rezignovaně přežít a přizbůsobuje se novému prostředí. V nitru jí však zůstává vzpomínka na domov a hromadí se v ní vzdor, který si její esesácký adoptivní otec plete s hrdostí.... Také já obdivuji sílu filmu, jednoduché znázornění prostředí a ztvárnění násilných scén nebrutálním způsobem. Obdiv je o to větší, že jim to nikterak neubralo na síle. Jak vidno i s minimem se dá natočit perfektní válečné drama, založené na perfektních hereckých výkonech (Součková, Tabakov) a hutné atmosféře. * * * * (08.04.2013)