Tvář

Musím se přiznat hned na začátek, že nejsem jednou z těch, kdo by povinně hltal všechny Bergmany. Občas se na něco kouknu, uznám, že je to po filmařské stránce dílo profesionála s láskou k příběhům a charakterům a osobitým přístupem, přesto mě nikdy po shlédnutí nepopadne chuť si vyhledat další jeho film. Stejně je tomu i v tomto případě. Miluji mystiku a jakousi komornost - obojí se v Bergmanově filmech vyskytuje v hojné míře, přesto vím, že nikdy nedostanu přesně to, co chci a charaktery jsou na mě příliš tragické. Tragičnost ano, ale s mírou, prosím. "Kouzelník" Vogler je přesně takovou tragickou postavou, jako by z oka vypadl dr. Caligarimu (na což naráží i popisek v obsahu filmu), pak si ale sundá svou masku a tajemno je pryč a zbude jen obyčejný člověk, který žebrá o peníze, a ti, jež ho obdivovali a žádali o pomoc, jím začnou opovrhovat. Ne - tohle mi nevadí nejvíc - ale vadí mi to, kouzlo je pryč. A konec? Tak to mi tak trošku přišlo jako z pohádky, až moc utažené za vlasy. Chybělo jen dodat: "Tak a teď si vás všechny koupím." (28.09.2009)

Je to zvláštní film, který místy kombinuje žánry a to poměrně zajímavým způsobem. Akorát s tím problémem, že žádný nedominuje. Úvodních 10 minut vypadalo na nejlepší Bergmanův film vůbec - už první záběr ukazoval precizní kameru a podivuhodnou, až tajemnou poetiku. Tudíž o silnou atmosféru bylo postaráno už jen jedním, jediným záběrem - a to se mi snad ještě nikdy nestalo. V následujících minutách začalo hluboké filozofování o smrti a já byl natěšený, co mi Tvář přinese dál. Nějakou dobu to bylo ještě poměrně zajímavé a ani mi nevadilo, že se to postupně z těžkého dramatu přesouvá do komedie, jenže to vlastně způsobilo jakýsi útlum a i přes občasné filozofování to prostě nebylo ono. Navíc prostřední část se vleče - dějově. Závěrečných 30 minut je zase o něco zajímavější, včetně jedné hororové scény, která i v dnešní době (alespoň v mém případě) působí děsivěji, než drtivá většina dnešních hororů. Celkově mě to nenudilo, kamera i herecké výkony jsou (jak už je u Bergmana zvykem) perfektní, ale to střídání žánrů zde poněkud pokazilo potenciál, který byl v prvních 10 minutách. Vlastně mi tam chyběl i nějaký silnější celkový dojem, což se sice u takové žánrové roztříštěnosti dá čekat, ale Bergman je podle mě dost geniální režisér na to, aby to ukočíroval. Ale i tak mě ten děj zaujal, ne že ne. Btw, teď jsem si to spočítal a jedná se o můj 20 film od Bergmana.A pořád mě ty jeho filmy zajímají, takže jedu dál - a to se mi u většiny režisérů nestává. 4* (29.07.2020)

S Tváří jsem si opět potvrdil, proč mě baví severská kinematografie. Opět mě překvapila originální zápletkou v kombinaci s lehce zvláštní, ale nezaměnitelnou atmosférou. Divadelní kočovníci s jakýmsi magneticky léčebným varieté se dostávají při přechodu přes hranice do konfrontace s místním úřadem, jehož členové projevují vůči nim podezření až odmítavé sklony... Mysteriózno, drama a komedie se v tomto pomalu vyprávěném příběhu jednoho střetu z dávnější historické epochy zajímavě mísí, nabízí místy až filozoficky rozehraná témata magie, podvodu, kočovních umělců a lidské identity, ale jindy se zároveň s lehkým vtipem zastaví třeba u drobné veselé romanci dvou mladých lidí (Birgitta Pettersson – Lars Ekborg). Z hereckých výkonů mě nejvíc zaujali na jedné straně lidově komický principál Åke Fridell, na druhé s protikladně charakterním ztvárněním postavy váženého doktora Gunnar Björnstrand. Vizuální stránku plnou nejrůznějších zatemnění, osvětlení, zrcadlových obrazů, odstínů a různých kompozic má Ingmar Bergman jako režisér opět náramně vyladěnou a ač se mi v pár scénách začala Tvář lehce táhnout a ve finále bych ji úplně k nejlepším Bergmanovým filmům asi nezařadil, v poslední třetině mě pak hned dvakrát úplně dostala, nejdřív úderně temnou až horrorovou sekvencí s pronásledujícím přízrakem mrtvého výtečníka... a úplným finále, s nímž rozehrání tématu a divadélka jak před filmovým divákem, tak úředním publikem, vyvrcholí skutečně mystifikační pointou! Tudíž za mě opět, pěkný svébytný kousek. [80%] (29.12.2023)

Další variace na téma maska-pokrytectví-kontrast dvojího pohledu na svět, tentokrát však zaobalena do mystické (a v závěru skoro až hororové) atmosféry, kterou nenarušují ani komické a pikantní scénky. I když se zdá, že nakonec optimistický nádech vítězí, dle mě jde jen o potvrzení přetvářky, která prostupuje okolní svět. Pravé magické tajemství ztělesněné starou kořenářkou totiž nadobro odchází a kočující společnost míří dále a výše... Zaujala mě i kamera, hlavně v lesních scénách na počátku, předtím jsem si jí u Bergmanových filmů moc nevšiml, zde skoro až kouzlí, divadelní manýra však i zde často působí trochu rušivě. (17.03.2010)

...ale vlastne by som mal ten film nenávidieť.... až neznesiteľne kruto berie vznešenosť všetkému tajomnému, mystickému, "iracionálnemu", a stavia to všetko na úroveň vandráckeho cirkusantstva snažiaceho sa kde tu utrhnúť nejaký ten groš od naivnejších (alebo unudenejších?) divákov..... a možno bolo cieľom ukázať, že najväčšie záhady a tajomstvá sú skryté v ľudskej mysli, a nie vo fyzikálnych, prírodných "nadprirodzených" javoch... hmm... ale aj tak, na ten obrovský kontrast medzi temným, tajomným začiatkom a dychovkovou bujarosťou záveru filmu len tak ľahko nezabudnem.... P.S.: toto je asi najrozkošnejšie vystúpenie Bibi Andersson, aké som zatiaľ videl ;) (07.11.2009)