Ztracený prapor

Já to říkám pořád, že se ta první světová válka ve filmech šetří a přitom by mohla ukázat takových příběhů. Pak to zbyde na ty méně známý evropský autory, kteří si udělají za pár desítek tisíc dolarů válečňáky, který já objevím až po bůhví kolika letech. Ztracený prapor je například parádní film, problém je, že není zase až tak výraznej a vlastně od toho se pak odvíjí skutečnost, že jsem o něm vlastně deset let od vzniku neslyšel. Každopádně kulisy, válka, atmosféra..všecko v tom filmu je a parádně to funguje, takže se u prvosvětových filmů okamžitě řadí na vrchní stupně. (08.07.2011)

Kdyby "Ztracený prapor" nedisponoval někdy až obludným americkým patosem, šlo by o jeden z nejlepších válečných filmů týkajících se 1. světové války. Škoda. Přesto jde o velmi dobře zvládnutý kus, který stojí za to vidět. Absence známých hereckých osobností filmu jednoznačně prospěla, protože žádná z postav výrazně nezastiňuje ostatní a přesto jsou všichni výrazní a skvělí. Frontový útok byl oproti náročnosti velmi přehledný. Některé prvky jinde málokdy uvidíte - např. posílání holubů nebo gentelmenství německých oficírů vůči zajatcům, které bylo znakem evropských armád na konci 19. století. Také pohled na novodobý konflikt z hlediska němců, kteří se s američany do té doby na bojišti nesetkali, je bezesporu zajímavý. Zasloužených 75% = 4/5 (09.08.2010)

Pokud si chcete na jednom místě shlédnout přehled snad všech klišé válečných filmů, Ztracený prapor je pro vás jako stvořený! Generálové, kteří posílají muže vstříc jisté smrti, velitel praporu, jenž sice s rozkazy nesouhlasí, ale stejně je v zájmu vlasti plní, drsné hlášky ostřílených vojáků, jež si utahují z nováčků, aby je nakonec přijali mezi sebe, záchrana na poslední chvíli, střleba do vlastních řad, hrdinské proslovy a umrtí a mnohé a mnohé další. Skřípe to a šustí papírem a člověk občas musí zamhouřit oko, ale akce je to více než slušná. (07.12.2011)

Tak jsem se včera s hrůzou dozvěděl, že hrdinní Američané nejen stráží svým slavným vítězstvím nad Perským zálivem to, aby cena benzínu u nejbližší Shellky nepodlezla třicet korun, ale dokonce nám vyhráli I. Světovou a vedeni generálem Dempseyem rozmetali na francouzské linii Trojspolek i Trojdohodu. To vše zcela dobrovolně, aby mohli šířit ducha svobody a demogracyje mezi primáty v tolik zaostalé Evropě! Tam, kde slabošští Francouzi zbaběle prchali, se naši milí zachránci světa sveřepě zakopali a za patetického třepotání hvězdotřpytného praporu hrdě nastavovali hruď německým kulkám a bajonetům, aby se ihned posléze mohli vydat na heroickou zteč a nastolit na Západní frontě klid! Co to, kurva, jako je??? Zprvu bych řekl sci-fi, když jsem viděl německé jednotky vybavené Stahlhelm model 1935, ale pak jsem pod tíhou argumentů vskutku pochopil, že to tak ve skutečnosti opravdu bylo, a že nám naší milí zaoceánští soudruzi psali historii svobodné Evropy, když bez bázně a hany čelili speciálním komandům, které ti zoufalí prušáci museli povolat z budoucnosti! No škoda! Kdybych neměl koule a žral seno, uznale teď nad tím chrchlem do učebnice kontinentálního dějepisu zabučím, zapálím v obýváku svíčku na oltáříčku George Washingtona, na Den díkuvzdání sežeru krocana a o Valentýnu obdaruji svou drahou chcíplým karafiátem a pozvu ji na romantický Lunchmeat vykrojený do tvaru srdce, protože bojové scény byly na televizní produkci docela vydařené. (12.12.2011)

Nic proti skutečným hrdinům. Nic proti vojákům, kteří hrdiny být nechtěli, ale stali se jimi tím, kde v danou chvíli byli a co museli udělat. Vše proti těm, kteří parazitují na jejich příbězích pod zástěrkou vzdání holdu. Tento film je praktickou ilustrací toho, jak si Hurvínek představuje válku. Všechna blbá klišé použitá v jediném scénáři už zmínili přede mnou jiní komentátoři. Pro mne jako bigoše polního socialistické armády (pro nevojáky přeložím: pěšáka) bylo utrpením sledovat scény, kdy vojáci v lese v obraně - logicky zakopaní proti směru útoku, v okamžiku útoku vstanou a střílí na útočníky vestoje, pokud možno nekryti za otravnými stromy, které by mohly nepřátelské kulky zastavit. Když je začne masakrovat dělostřelectvo, opět všichni vstávají, aby mohli efektně létat vzduchem po každém výbuchu. Když Němci zrovna neútočí, je nejlepší se jít projít (samozřejmě vestoje a mluvit u toho) do místa, kam už před tím nepřítel předvedl, že dostřelí. Obklíčeni ze všech čtyř stran mají štěstí, že Němci jsou jako obvykle (až na majora, příkladný to vzor všech vojenských ctností, asi proto, že strávil 7 let v Americe) tupí a útočí stále jen z té jedné. Atd. Logické myšlení nebylo použito snad v jediné scéně. V kinech to nedávají, na televizi asi už dneska nikdo nekouká, a pokud to zahlédnete na torrentu, ať vám paprče upadnou, jestli na to kliknete. (08.07.2012)