Nový papež

Za mne horší než Mladý papež. Nic proti J. Malkovichovi, ale nějak mne nebavil. Jeho řečnění nemělo tu jiskru jako v podání J. Lawa. I proto jsou nejlepší díly až ke konci seriálu, kde se konečně rozjede i Voiello... Jen poslední díl skrývá dvě tři hlášky při kterých jsem se od srdce zasmál... Dobrá práce! (30.09.2022)

Možná si Sorrentino místy až trochu hrál a "pouze" rozvíjel to dobré, co stvořil v Mladém papeži, každopádně dokázal stvořit dva (vlastně tři... vlastně čtyři!) úžasné a velice komplikované charaktery papežů. A ačkoli J. P. III. kraloval výrazným intelektem a charismatem, je to Lenny, kdo stvořil hlavní mystérium a emoce celého seriálu. Oba však pod taktovkou nejsympatičtějšího, leč neméně nejednoznačného Voiella. Netřeba pět znovu ódy na Sorrentinovu estetiku a vizuál, vždyť ono zachytit krásy, byť často studiového Říma a Vatikánu je v podstatě jednoduché, stačí zapnout kameru... ale ano, Sorrentino to opět všechno pozvedl na vyšší metu. Důležitější ale je, co zobrazuje hlubšího, abstraktního, neviditelného, niterného. Fascinující, kterak zde režisér funguje spíše jako básník, který zde pomocí obrazů a vložených vět do úst postav, přemýšlí o světě kolem nás, o víře, Bohu, lásce a obyčejných lidských strastech, to vše obohacené o nevysvětlitelné zázraky. To vše v postmoderním prostředí a špíně nedobrého lidského chování. A naopak jako sochař jemně ohmatává nejrůznější morální a filosofické otázky, hněte je v ruce, ale nikdy nedá jednoznačnou odpověď, kterou by nakonec vystavěl na podstavci. Dogmatický katolík seriál brzy znechuceně a uraženě vypne, ale i militantní ateista si zde se svými postoji vyláme zuby, až zůstane zcela bezzubý, protože se zde funguje na zcela jiné mentální úrovni. A nakonec střídavě zlý, šílený, dobrý a svatý Lenny budiž krásnou ukázkou a symbolikou církve... bývá hrozně fajn, dokud nemá moc a nevládne. (10.02.2023)

nevím do jaké míry je to podmíněno tím,že jsem neviděl Mladého Papeže,který mi kdysi před lety prvním dílem nezaujal,ale New Pope je suverénně to nejlepší co jsem od Sorrentina viděl.Skvělý soundtrack,skvělí herci a vizuál,který v některých scénách a kompozicích bere dech.Skvělá věc,která donutí diváka navíc přemýšlet,smát se a dojímat se.A to všechno velmi často nejednou...90% (15.02.2020)

Nový papež začíná tam, kde skončil Mladý papež. Proč to zmiňují hned na úvod? Protože jeden bez druhého, je jen polovina celku. Celku, který je dokonalý! Druhá série je mnohem více provokativní, mnohem více lidská a smyslná. Zatímco po první serii ve mě zůstávala skepse, druhá ji přetavila v pochopení. Ani jedna bez druhé nefunguje, tak jak má. Sorrentíni možná vystihl podstatu dnešního měnícího se světa v kontrastu s líným a stagnujícím molochem zvaným církev. A ano, možná by to opravdu chtělo aktualizaci bible. Celá tahle story je mnohem více uvěřitelnější a lidštější, než o co se na venek Vatikán snaží. Církev, na kterou by i ateista jako já byl ochotný pohlížet s pochopením. Je to geniální. Apropo, nikdy jsem se netěšil a neužíval si intro, jako tady. Pro mne se tyto dva počiny v celku, staly dechberoucí záležitosti. Což považuji při mém vztahu s církví, trochu jako zázrak. (03.04.2020)

Nového papeže vlastně vnímám úplně stejně, jako toho Mladého. Sorentino opět intrikuje, filosofuje, rozesmívá, dojímá a okouzluje vizuálními kouzly. Jediný rozdíl je v tom, že Lawa vystřídal na papežském stolci Malkovich, což sice změnilo charakter samotného Svatého otce, ale nikoliv celkové vyznění. Navíc Voiello zůstává a já mám neodbytný pocit, že především o něm to vlastně celé je. Dokonalost takřka božská. 100% (20.09.2020)