Nový papež

Mladý papež mě dostal. A Nový papež mě nezklamal. Ba co, on to zase dokázal. Po konci devátého dílu jsem půl hodiny seděl a koukal do vypnuté TV a rozjímal v tichosti a úžasu nad tim co jsem právě zhlédl. Opět jsem se dojimal, plakal, smál se i křičel zlostí... A přitom obdivoval skvělé herecké obsazení, opět dokonalý soundtrack a mistrně zvládnutou režii a kameru s dechberoucim vizuálem... Velké díky mistře. (24.03.2020)

Tohle prostě nedávám. Zázrak se bohužel konal a ani druhý seriál o Papežovi se nejen, že do mě netrefil, ale naopak úplně minul. Sám ani nevím co bych k tomu víc napsal Sorrentino vytvořil pro mnohé parádní seriál, pro mě to je 19 šíleně nudných, byť zručně natočených, epizod o tématu, který by mě bavil, kdyby to nebyl Sorrentino. (30.04.2024)

Vymazlená kamera a provokativní úvodní znělka, která je mimochodem boží. Něco tak šíleného jsem opravdu nečekal. Tempo je nevyvážené a některé díly trošku nudí, ale pletichy hlavních postav jsou natolik zajímavé, že to za to stojí. John Malkovich je zde takový podivín, pro mě nakonec až na druhé koleji. Jude Law kraluje i přes omezený prostor, naštěstí si všechno vynahrazuje v druhé půli, kdy je k nezastavení. (15.11.2022)

Nový papež je pokračováním a rozvíjením obrazu postmoderního Vatikánu zrozeného z divokých vizí mistra imaginace Paola Sorrentina, se kterým se diváci seznámili už v předchozí sérii o mladém papežovi. Konzervativní revoluci Lennyho vystřídá kratičké intermezzo - sociální revoluce Františka II., aby následoval terminologií francouzské revoluce thermidor v podobě instalace kompromisního kandidáta papežské kurie - snobského a slabošského, snadno zkorumpovatelného Brenoxe, kterého si s chutí zahrál typově přesný John Malkovich. S obrazově vytříbenými ale obsahově vyprázdněnými snobsky vyznívajícími snímky Paola Sorrentina se už nějaký čas míjím, jeho seriálové odbočení je pro mě ale delikatesou. Jde o jeden z mála seriálů současnosti, který lze považovat za opravdu originální a provokující k úvahám o povaze moci a projevech víry v konzumně nasycené evropské společnosti 21. století. Je mimo jiné i o tradici vystavené erozi tří sexuálních revolucí a vlivu masových médií. Režisér ve druhé řadě přidal na dekadenci, nešetří obrazy plnými erotické symboliky, nicméně bigotní katolíky stejně spolehlivě odradila už první série, takže těch, co by se pohoršovali nad smyslnými záběry jeptišek mnoho nebude. Sorrentino je tradičně silný v soundtracku a obrazové stránce díla, rovina vyprávění pokulhává, ale to u něj není žádným překvapením. Na Sorrentina se chodí kvůli atmosféře. Celkový dojem: 90 %. (03.11.2021)

Nesnesitelně inťoušský Sorrentino ztratil i poslední zbytky sebekontroly. Sledujeme tedy obvyklé půtky kolem Petrova stolce, kde všichni neustále pronášejí projevy a proslovy velkohubých vyprázdněných slov. Seriál je nepříjemně dekadentní. „Proč máme rádi otázky? – Protože na ně nemáme odpovědi.“ a „Make-up není pro zkrášlovaní, ale znamená nový začátek.“ Pokud to myslí vážně, tak je to úplná pitomina. Pokud to myslí ironicky, tak je to taky průšvih, protože proč se dívat na takovou kaskádu nepřerývaně plynoucích keců, až jsem se v nich začala topit. Hra se symboly, popichování náboženství, intriky jako zábava – to vše, aby dal na odiv, jak je rafinovaný a chytrý. Bohové, Sorrentino, ty jsi tak neživotný kus mramorové sochy! SHRNUTÍ: Kterak je schizma v naší době už jenom inťoušská hra. (19.09.2023)