Faust

Tak to byla teda síla. Pět hvězdiček dávám především za strhující temnou atmosféru, která byla geniálně dokreslená úžasnou nově dodanou hudbou. První půlka Fausta byl pro mě neopakovatelný filmový zážitek, obzvláště ten úvodní souboj dobra se zlem. Potom sice film asi na dvacet minut ztratil dech (takový ty scény zkoušení toho přívěšku, koketování a hraní si na honěnou, to se dalo hodně zkrátit) ale potom v momentě souboje Fausta s bratrem Markétky se vrátila ta genialita první půlky a vydržela až do konce. (02.12.2009)

Film má jedinou slabší chvíli. Tou jsou námluvy Fausta a Markéty. Jinak je to dokonalá temnota ještě podporovaná hudbou Timothyho Brocka, která je nechutně depresivní a nenechá diváka oddechnout i v těch málo světlých chvílích, které se ve Faustovi objeví. Pořád je v pozadí cítit hnusné zákeřné zlo, jak ve zmíněné hudbě, tak v postavě manipulátora, pokušitele a ďábelského našeptávače Mefista ztvárněného démonickým Emilem Janningsem. Ve scéně proměny Fausta v mladíka je čtyřmetrový Jannings se svítícíma očima nejstrašidelnější démon, jakého jsem doposud ve filmu viděl. Nezapomenutelných scén je samozřejmě více. Za pozornost stojí např. všechny letové scény nebo sugestivní město postižené morovou nákazou (10.07.2006)

Tenhle snímek je, pravda, na němý film až nečekaně zábavný, v první půli dokonce hodně a vlastně se mi líbil, ale chování většiny postav bylo strašně nervující (tenhle typ bezmoci ve filmech opravdu nemám rád), Mefisto neměl dobrý vzhled (a nějak už neřeším, jestli je ten Emil Jannings taková hvězda), milostná pletka nepříliš zajímavá a samotný konec vyloženě ubohý. To jsou věci, které pro mě trochu kazí jinak hodně dobrý film a řadím si ho zatím jako Murnauův nejlepší. (24.05.2008)

[LFŠ 2008] Nejsi ty Markétka, co stála na pranýři? Faust vychází spíš z lidových tradic než z básně a měl pozvednout duši německého národa. Nevím, jestli se to autorům povedlo, ale mě výborný Faust minimálně zvedl náladu a připravil skvělý zážitek. Ve filmu po formální stránce svádí souboj světlo s tmou a miniatury kulis jsou bravurně nasnímané tak, že působí naprosto realisticky. Pro mě to je jedno z vrcholných děl německého expresionizmu. Opravdu mě pobavila odlehčená scéna, kdy čert drží obrovskou slunečnici, jí jedno semínko za druhým a říká si: Má mě ráda, nemá mě ráda… (30.10.2008)

Celou dobu jsem si stál na svých třech hvězdách z důvodu nezvládnuté postavy Mefistofela (který mi zde prostě připomínal Postráneckého) a přeskakování dějové linie od deprimujícího hororu, až po bezmála romantickou komedii, ale depresivní konec a polibek na hranici vše rozhodl... joo my duše romantické -)Nosferatu je ale pořád nejlepší (12.08.2009)