Ďáblovo oko

Jestli měl Bergman něco zmáklý, tak to bylo téma: muž a žena. To byla jeho parketa. Moc dobře věděl, jak to funguje i jak to hlavně nefunguje, k tomu přimíchal nějakou tu filosofii, psychologii, černej humor a celý to okořenil všudypřítomnou smrtí a koktejl made by bergman byl hotov. Tendle neměl chybu. (17.07.2023)

„Co by bylo peklo bez manželství!“ To, že mě dokáže i pobavit, mi už Bergman předvedl v jiných filmech. Tady ovšem humorné situace či hlášky nepadaly tolik na úrodnou půdu (jak bych si sám přál a na začátku představený žánr požadoval). Pobavilo mě svádění obou žen, také postava dohlížejícího zrozence pekel, ale jinak jsem se spíš jen tak usmíval. A třeba taková charakteristika severské ženy zřejmě řekne více pouze tamnímu publiku (nicméně nevinnou dívku si představuju trochu jinak, rozhodně ne jako někoho, kdo se líbá s cizím chlapem na potkání). Zajímavý je pak film ještě svým průvodcem, který k nám před a po každém z dějství promlouvá (znovu mě však tento způsob komunikace míjel, u Bergmana si na to asi nikdy nezvyknu), a trochou toho vztahového a náboženského filosofování. Přesto, čekal jsem víc, celkově hodnotím pouze lepší průměrem. „Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý.“ (14.05.2014)

Komedie v tvorbě Ingmara Bergmana nejsou pro mě už déle žádným velkým překvapením, už jsem měl s panem režisérem v tomto směru minimálně dvakrát čest, ale zatímco třeba u filmu A co všechny ty ženy (1964) jsem měl z mistrovy komedie dojem nepříliš funkčního experimentu plného křečovitého humoru, na oplátku tady musím podotknout, že Ďáblovo oko se Bergmanovi povedlo. Humorná hříčka si bere notoricky známý motiv z Dona Juana, využívá strašidelný pohádkový svět v podobě pekla a hlavní dění, nejednou okořeněné vtipnými dialogy, přesouvá z velké části do současnosti. Oproti tomu, co Bergman v tomto období přinesl ve svých dramatech, to samozřejmě úplně srovnání v jistých ohledech nesnese, ale musím říct, že po většinu času mi tato svérázná hra poměrně sedla, bavila, její výpravění má v sobě originalitu stejně jako skloubení říše fantazie se vztahovou komedií pro dospělé a všichni herci hráli výborně. Proč ne? :) „Jsem ďábel nepříjemností. Žádám trochu ohleduplnosti, i když jsem z pekla.“ 75% (18.02.2021)

Po Úsměvech letní noci další Bergmanova studie vztahů muž × žena. Nutno říct, že neznám režiséra, kterému by se danou tematiku povedlo zpracovat tak bravurně a ještě si ušetřit prostor pro komediální nadhled. Jak to ten chlap dělá, že jeho filmy jsou naprosto dokonalou a neskutečně pravdivou reflexí mezilidských vztahů? To, co bylo zachyceno před padesáti lety, platí pořád - jen toho gentlemanství bohužel ubylo. (653., 4. VII. 2011) (05.07.2011)

Bergman a komedie? Ale ano, proč ne. Ono to totiž, překvapivě, celkem funguje. Rozhodně ale nečekejte normální komedii, je to celkem ujeté a občas mě to i docela pobavilo, párkrát i nahlas, i když to spíš bylo na takové pousmívání, ale jo, bylo to dobrý. Některé scénky jsou občas takové divné, ale většina jde. Vrcholem je uvěznění démona ve skříni, to mě fakt pobavilo. Taky mě překvapilo dělení filmů do tří dějství a pauz v ději. Ono to celkově je dost zajímavé, i když místy je to takové táhlé. 4* (20.01.2019)