Reklama

Reklama

Čas slunce a růží

(TV film)
Krátkometrážní / Hudební
Československo, 1968, 21 min

Obsahy(1)

Karel Gott v hlavní roli hudebního filmu scenáristy a režiséra Jana Němce. Karel Gott a jeho skupina natočili písně v přírodní slovenské scenérii, bez průvodního slova nebo spojovacího děje. Pro zajímavost: jednu z dívek, které ve filmu dělají němou stafáž, hrála tehdejší miss ČSSR A. Štrkulová. (oficiální text distributora)

Recenze (16)

honajz 

všechny recenze uživatele

Tohle je těžký úlet. Některé ne tak známé písničky (u jedné složila text dokonce Ester Krumbachová) stylizované buď úplně mimo mísu (klip u nějaké otevřené krypty?), nebo s pokusem o ha ha humor (Gott s parukou a brýličkami a s holí). Uznávám obrazovou estetičnost (starý hrad, klášter) i pokus o hudební videoklip pojatý jako postapo, ale dohromady je to takový mišmaš, že si to neužijí ani milovníci Karla Gotta, ani Jana Němce. Btw nechápu, proč musel závěrečné titulky namluvit Miroslav Horníček? ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Dnes by se řeklo, že se jednalo o soubor hudebních klipů, přesto si tak nějak nemůžu pomoct a jen tuším, že tenhle pořad asi moc neobstál ani u tehdejšího publika. Nicméně, kdo ví...když v něm hrál Gott. Navíc ty pravé hity nezazněly nebo byly teprve před vznikem, takže ani v tomto ohledu si mě krátkometrážní hudební počin nezískal. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Filmařsky je to naprosto o ničem, Němec zřejmě podlehl celoživotní frustraci Karla Gotta být hercem a nechal ho před kamerou všelijak pitvořit a kroutit. Bohužel, ani výběr písní nijak zvlášť neoslní: pomineme-li dobový šlágr Čas růží, stojí za poslech snad už jen Nech mě spát a Amor. ()

otík 

všechny recenze uživatele

Co to mělo propána být? Změť Gottových dnes už většinou neznámých písniček v přírodních scénériích bych v pohodě dal, ale co ty záběry na skládku, starý rozbořený kostel s rozbitými rakvemi či detailní záběry šutrů kdesi na kopci? Ještě že tam aspoň byly ty "kočky", roztrhaná košile na hezkém ženském těle a sem tam sebeparodické Gottova vystoupení. No prostě rok 68. PS: zazní písně: Nech mě spát, Červená rakev, Duj-duj-duj, Tichý kout, Amor, Čas růží, Slunce a já. Nahrál Orchestr Karla Gotta, řídil Ladislav Štaidl a Orchestr Karla Krautgartnera, řídil Josef Vobruba. Jako fešné dívky se objevily Alžběta Štrkulová a Jarmila Marešová. Závěrečné titulky přečetl Miroslav Horníček. ()

Axident 

všechny recenze uživatele

Na dnešní poměry a Karla, jak ho z pozdějších let známe, velmi jiný klipový pohled na mladičkého Mistra. Ztřeštěné klipy v historických i nevábných lokacích jako Němcův experiment a doklad uvolněného 68. roku působí dnes už spíš nechtěně komicky a pitoreskně, ale jsou zpětně zajímavých důkazem o ranných hudebních letech Karla Gotta, kdy se ještě nebál být živelnější a zkoušel všelicos, jakkoliv výsledek je důkazem, že Karel není ani herec ani bavič. Skladby dnes již zcela zapomenuté a zajímavé snad jen prostorem, který dávají Karlovu hlasovému rozmachu... ()

Galerie (19)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama