M*A*S*H

„Myslíš že by bylo podezřelé, kdyby ho ve sprše přejel džíp? - Můžu vždycky říct, že nám pod něj skočil!” Téměř nekonečná estráda těch nejvypečenějších vtípků s těmi nejsympatičtějšími postavami. Dokonalá válečná satira, která chytře kombinuje ty nejpravdivější fakty s těmi nejšílenějšími eskapádami a vždy to vychází na jedničku. Ať už otevřeně nebo metaforicky se vždy snaží odsuzovat lidské předsudky vůči rasismu, homofobii či genderovou diskriminaci. M*A*S*H se zkrátka liší od svých žánrových bratříčků téměř ve všem a právě proto neztrácí svůj jedinečný šarm ani po čtyřech dekádách. Právoplatný král komediálního žánru. (15.03.2008)

Je málo důvodů k pochvalám pro TV NOVA, ale odvysílání tohoto seriálu bez nahraného smíchu si pochvalu jednoznačně zaslouží - a obrovskou. M*A*S*H* jsem zbožňovala, když běžel poprvé; zpočátku samé vtipy a gagy, později zvážněl, ale udržel si vysoký standard a kvalitu prakticky po celý veledlouhý čas, což o sobě jen stěží může tvrdit nějaký jiný seriál o tolika dílech. Zamilovala jsem si postavy, nesmrtelným pro mě zůstane především plukovník Blake, plukovník Potter se ukázal být solidní náhradou, Šťabajzna Houllihanová zároveň s vývojem své postavy nabírala i mé sympatie, kultivovaný snob Charles se svým sarkastickým humorem byl vítaným oživením oproti věčné karikatuře Frankovi, Klinger byl úžasný, dokud nedostal rozum, Radar byl postupem času stále méně vtipný a roztomilý, jeho odchod ze scény mě tedy nakonec nemrzel. Mezi mé oblíbence kupodivu až tolik nepatřily hlavní postavy - Trapper, B.J., ba dokonce i báječný Hawkey pro mě nebyli hlavními tahouny, proč jsem sedávala před obrazovkou i při repríze seriálu. Dvakrát to však stačilo, další neustálá opakování už jsou vyloženě kontraproduktivní a raději se jim vyhýbám, abych si nepokazila dojem. A jak jsem na počátku chválila, závěrem musím pokárat: dabing. Což o to, důležité postavy jsou namluveny bravurně, ale pokud u těch ostatních slyšíte stále stejný, a k tomu výrazný a protivný hlas, je to na facku. To bych ještě překousla, ovšem ty děcka... bytostně nesnáším, když děti, kluky i holky bez ohledu na věk, namluví jedna ženská, co zpitvoří hlas. Hnus, velebnosti! I přes tento neduh patří M*A*S*H* k mým srdečním záležitostem: je to seriál, který učaroval mému (v době sledování) devítiletému bratranci, mně - tehdy středoškolačce, mojí mamce - skoropadesátnici, i babička se potají dívala, ikdyž nahlas prohlašovala, že je to blbý seriál (nelíbil se totiž dědovi, který nemá rád krev a doktory:-)). 95% (01.12.2008)

Nejoblíbenější postava: Charles. Nejlepší záporák: Frank. Nejoblíbenější hláška: "Řikals, že je mrtvej? - A už je mu líp." Nejoblíbenější dialog: "Nevypadáte jako Číňan. - To by nevypadal ani Ling Čou." Nejoblíbenější epizoda: Příjezd B.J. Největší sympaťák: Traper ("Jsi ženatej? - Tu pomluvu vymyslela moje žena"). Nejlepší generál: "Tady generál O'Reilly." Nejlepší blondýna: Šťabajzna Margaret. Nejlepší doktor: Hawkeye. Nejlepší Libanonec: Klinger. Nejlepší kavalerista: Sherman T. Potter. Nejlepší šéf: Henry Blake. Nejlepší mechanik: Seržant Rizzo ("trvalo mi 11 let, než jsem se stal sežantem. 5 poprvé a 6 podruhé"). Nejlepší granát: Letákový. Nejlepší boxer: Otec Mulcahy ("Protestanti 15, katolíci 3. Ale my se jentak nedáme."). Nejzmatenější špión: Plukovník Flagg ("udržuji se ve stavu permanentního zmatení"). Nejlepší barva: zelená ("tuhle jsem se řízl a tekla mi khaki"). Nejlepší věta na baru: "Ne peníze, ne ohnivá voda." Nejlepší nápoj: Hroznový Nehai. Nejlepší... P.S. Co píše Canakja je naprostá pravda, ale tak nějak jsem si na seriál zvykl, že mi chybí, když ho zrovna nevysílají. (26.09.2006)

Klasika televizní zábavy. Sice si myslím, že po odchodu Franka Kuního Ksichta Burnse už to nebylo ono, ale bavil jsem se výborně. A nejenom bavil, leckteré díly poskytují i hodně dospěláckou podívanou k zamyšlení. Zvláštní poděkování si kromě dabérů zaslouží i překladatelé (což není až tak obvyklé). Věřili byste, že v originále je tam nahraný smích? (19.03.2003)

Válka je vůl a Frank Burns ještě větší, přesto se mi díly s majorem Kuním ksichtem líbily nejvíc, protože takový Molotovovův koktejl jako ten, který vzniká, když přinutíte dvě tak rozdílné entity jako Frank a Benjamin Franklin Pierce koexistovat nějakou dobu pospolu, se poštěstí namíchat jednou za uherský rok. Příběh o lidech, kteří blbnou tím nejlepším způsobem, aby nezblbli tím nejhorším, si mě získal do poslední buňky a nutil mě držet jim palce ve chvilkách zdánlivého míru, kdy se nejzávažnějším problémem stával úkol dostat z domácí destilační aparatury něco, co by aspoň připomínalo slušné pití, i v časech, kdy se zdálo, že hrdinové budou co nevidět následovat příkladu světa a zblázní se. A naprosto netradičně pochválím český dabing, který se opravdu povedl. (10.09.2007)