Nezměrnost noci

Mám velkou slabost pro malé nenápadné indie filmy, které stojí na unikátně uchopeném žánrovém konceptu či osobitém formálním zpracování. Tato kategorie často přináší nadšení i zklamání, když se očividná kreativita a nápaditost tvůrců mísí se zjevnými produkčními limity, nebo v horším případě nedotaženými scénáři. O to větší ale přichází euforie, když se jednou za čas vyloupne kompletně vycizelovaný počin, jakým je právě "The Vast of Night". Výchozí óda na fantaskní příběhy typu "Twilight Zone", ale také na zlatou éru futurismu se neutápí v retru, ale využívá svého dobového rámce k unikátnímu provázání konceptu rozhlasových her s výrazovou dramatičností moderního filmu. Stejně jako v referenčních dílech ikonického seriálu také zde je na straně diváka nutné přijetí jisté míry fantasknosti, naivity, patosu, ale také trpělivosti. Odměnou se pak stává pozvolně houstnoucí atmosféra a skvostně gradující vyprávění i pohlcující formální uchopení jednotlivých sekvencí, které dokážou nadchnout jednak jako doklad, že je stále možné mnohokráte zpracovaným žánrovým příběhům vdechnout nový život, ale také coby evidentní filmařská prezentace mladých talentů. Ambice vyřádit se s různými výrazovými prostředky je zde naštěstí zcela podřízena rámci díla. Namísto okázalé exhibice tak film ukazuje promyšlené a rozhodné ovládnutí celé palety výrazových prostředků média. Převažující táhlé nájezdy kamery (včetně toho devítiminutového), dramatické jízdy, ale i různorodá řešení dialogových pasáží střihem, transfokací i rapidmontáží výtečně souzní s konkrétními pasážemi a celkovou dramaturgií snímku, přičemž navíc zachovávají rozměr komorní rozhlasové hry. (30.12.2020)

Nejdřív čekáte, kdy se začne něco dít, a když se to začne dít, konspirační vykecávání postav - prokládané pobíháním postav sem a tam - v nekonečných záběrech nebere konce, aniž by bylo výrazněji zajímavé, až to konečně dospěje k nepřekvapivému konci. Atmosféru to díky dobré kameře má, ale pořádnou záhadu nebo napínavý děj bohužel ne. (28.01.2023)

Toto padesátkové sci-fi retro konspirační ufologický thriller má tajuplnou atmosféru s úžasem před neznámým a dobrá filmová řemesla. Děj se odehrává v maloměstě. Pro režiséra Pattersona to byl debut. Autoři poskytují divákům hodně informací prostřednictvím velmi dlouhých rozhovorů , které působí velmi vzrušeně. Toto vysoké tempo je tlumeno pomalým tempem filmu způsobeným dlouhými pomalými jízdami kamery. To vytváří mysteriózní atmosféru. Americkým způsobem vyprávění by asi byl film dost nudný. (02.12.2020)

Škoda, že to zakouřené kouzlo retro amerických zapadákovů sevřených postupně odhalovanou nadpřirozenou konspirací už trochu vyprchalo, protože tohle je vlastně dost sympatický počin, který úplně nepodlézá divákovi, i když jsem se v těch kulometných dialozích jak z nějaké quirky komedie trochu ztrácel. Klidně by to z povahy věci i postav mohla být creepy rozhlasová hra s vymakaným sound designem, na což Patterson chvíli částečně upozorňuje, aby se to zas s kameramanem pokusil trochu křečovitě upozadit. Ale je to fakt fajn. (18.06.2020)

„OBJEVIL SE ZVUK A PŘERUŠIL SIGNÁL. ZNĚLO TO NEBEZPEČNĚ...“ /// Debilní úvod. Dvacet minut o hovně. Pak celkem taky, ale je tam nějakej zvuk, takže Fay patnáct minut telefonuje. Tomu a tamtý… Zvláštní – až podivná filmařina. Nevím, co tím sledujou, ale moc mě to nebere. Pak je na drátě další volající a vypráví příběh, při kterým mě běhal mráz po zádech. Ale když mi bylo pět (let). Sere mě ten člověk, sere mě ta filmařina, sere mě… prostě je to píčovina! (O dvou hercích…) Mohla by to bejt rozhlasová hra… No nic. Pak zas příběh vypráví jakási bába a chce vlízt na loď (hovno Columbus… UFO!). To je panečku jinej level. Prostě návrat do padesátejch let, který byly emzákům zaslíbený… Bejvávalo! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Něco je na obloze. 2.) Jel jsem do Roswellu. A všem o tom vykládám. 3.) Thx za titule „zandera“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.09.2020)