Náhrdelník melancholie

Cítim sa dosť trápne, že som si až po pol storočí pozrel recitál mojej druhej najobľúbenejšej speváčky. K tomu pocitu sa pridalo vedomie, že okrem Lampy som nepoznal žiadnu z interpretovaných pesničiek. Recitálom som trochu sklamaný. Napriek tomu, že ho režíroval Jan Němec si myslím, že pesničkám ich vizualizácia skôr ublížila, ako pomohla. V tom vidím zásadný rozdiel medzi mojim vnímaním tohto recitálu a o rok neskorším Proudy lásku odnesou. Nevadí. Som rád, že som si doplnil ďalší kamienok do mozaiky tvorby podlo zlikvidovanej speváčky. (31.08.2021)

Sedm písní Marty Kubišové, z nichž především Ondráčkova Lampa náleží k démantům soudobé hudební tvorby, zachycuje tuto výjimečnou interpretku na samém vrcholu její kariéry, v době, kdy vystoupala k několikanásobnému vítězství v prestižní anketě Zlatý slavík. Že to nebyla sezónní popularita, o tom svědčí kromě jiného právě tento televizní recitál. Zastřený hlas Marty Kubišové totiž nepřestává fascinovat dodnes. (09.09.2021)

Ačkoli měla „Kubiška“ v předzákazových dobách dar udělat svým hlasem a projevem ze sebevětší blbiny málem hlubokomyslnou záležitost, opravdová vychutnatelnost jejích nahrávek hodně závisela na tom, komu se dostala do pracek autorsky – nedá se říct, že by si vždycky vybírala s vkusem, hlavně pokud jde o textaře. V pár případech, kdy se zadařilo, ovšem vznikly věci patřící k tomu málu, co na českém popu opravdu stojí za to. V jejím prvním recitálu jsou takové kousky bohužel jen dva, asi ne náhodou oba s Vrbovými texty: Denně čekám dál a Lampa; zbytek zmizel v propadlišti dějin víceméně poprávu. Obrazové zpracování je poplatné klipově-průkopnické době a Němcově zálibě v povrchní atraktivitě honosných prostředí a společenských extrémů – to jsou vám samé hrady, zámky, kočáry, milionáři nebo zase pražská galerka, většinu času bez pořádného nápadu, atmosféry či aspoň vtipu (jiného než křečovitě chtěného). Hvězdička za Martu, druhá za ty dvě dobré pecky a ještě půlka za Šofrovu kameru. Kvůli historické hodnotě zaokrouhlím nahoru, ale mluvě o historické hodnotě – pokud se vám dostane do ruky DVD Příběh, určitě si projeďte nejen Němcovy recitály, ale i to ostatní; takový Rezavý svět, lehce po juráčkovsku pojednaný mně absolutně neznámým režisérem Františkem Látalem, ukazuje, že ani v roce 1968 nemuselo spojení s obrazem písničku shazovat, ale naopak jí mohlo pomoct k větší přesvědčivosti. (23.05.2012)

Jak která skladba, jak který klip. První a třetí se mi líbily hodně, ale pak tam byly i takové nijaké, které ve mě nezanechaly nic. A to už to vypadalo na nejlepší část z Kubišové/Němcovy videoklipové trilogie, ta černobílá kamera tomu slušela a víc odpovídala atmosféře písní a klipů, jenže i tak to celkově v mém případě skončilo srovnatelně s Proudy lásku odnesou - silné 3* (04.10.2020)

Božínku, kdyby Martička umělkyně naša národní aspoň při tom markýrovaní pořádně otvírala tu svou papulku... %-] . . . Nene, soudruzi ze šoubyznysu, tahle plebejsky plejbeková hra na klipiky se vám moc nepovedla a škoda za to, že... Však co s tím, doba holt už byla taková - tak tři hvězdy za ty popárny a kouzlo nechtěného... :-) - - - P.S. Někdy mám coby jígizlivý igitátor neodbytný pocit, že kdyby M.K. tenkrát z kraje normalizace nedostala ten zákaz, nakonec by v té naší >populární hudbě< taky špatně skončila... A víc už rači nic... °-/ - - - - - (Poprvé viděno někdy dávno ještě v dobách plejbekových, hodnocení po repete 3.8.2011 na >melancholickém prostoru< 51., komentář zde ušklíblý jako sedmý - 3.8.2011) (03.08.2011)