O slavnosti a hostech

Absurdita dialogů a konání, spousta narážek. Záměrně vybrané typové postavy a davové šílenství. Úslužnost a pasivita. Závěrečný hon na vyděděnce, štěkot psa a konečný střih. Škoda kratší délky (rozvedený závěr by mohl mít ještě silnější dopad) a vzhledem k nastíněnému charakteru vyloučeného mi trochu vadil podivný zvrat v jeho chování (když s něčím nesouhlasím, tak mlčím a uteču? To je dle tvůrců idea vzbouřence?). Stejně tak jsem nebyl úplně spokojen s absencí smysluplnějšího příběhu (možná je to jenom můj problém ale pro film ho považuju za důležitý), a proto hodnotím pouze slabšími 4*. Snímek, který si říká o další zhlédnutí (a díky bezvadnému spratkovi Rudolfovi tuhle prosbu v budoucnu někdy vyslyším). (17.06.2012)

„Celý tenhle podnik na mě působí trochu nezvykle….“ Nezvyklé to jistě je a absurdní k tomu, ale jako milovník absurdního divadla musím říct, že jsem se mnohými hláškami a situacemi buď bavil, nebo jsem v nich viděl určité (možná nejen) dobové jinotaje. Jakési motto celého filmu vidím osobně v hlášce "jak je možné, že se něco takového mohlo stát". Aktéři filmu řeší, jak mohl někdo utéct za slavnosti nebo jak mohl přehnat žert při "hře" na "fízlovské" komando. Tahle otázka je ale asi aktuální za každé doby. (17.04.2022)

Depresivní podobenství, které ukazuje, jak skupina lidí zlých manipuluje ostatními lidmi. Pomáhá jim v tom skutečnost, že ti, co se nechávají manipulovat, nejsou zakořenění v pravdě, mají "jiné" svědomí, nebo jsou prostě hloupí a k základním morálním otázkám lhostejní. Tím se stávají spojenci a napomahači teroru, aniž si to uvědomují. Schéma typické pro všechny totalitní režimy, ale setkáváme se s ním i v demokracii (kde ovšem následky odmítnutí „plavat s proudem“ nemusejí být vždy tak kruté, jako v totalitě). Tendenci k něčemu podobnému můžeme zaznamenat v lidské společnosti ve všech obdobích. Film bych charakterizoval jako ukázku tvorby, jejímž hlavním znakem je (židovsko-kafkovská) beznaděj, úzkost a bezvýchodnost. (04.02.2008)

Němec natočil jedno z převratných mistrovských děl napomezí realismu, surrealismu a komediálního ambientu. Filmová stylizace mi hodně připoměla některé z filmů Luise Bunniela a možná pro mě byla touto formou i o něco "stravitelnější. Nemohu hodnotit jinak než plným počtem a konstatováním, že Němec rozhodně právem patří k naším zásadním filmařům. 10/10 (03.07.2011)

Na tahlenc zžírává podobenství jsem nikdy moc nebyl, zato ale mám obří slabost pro to novovlné obrušování archetypů české povahy skrze neherce. Ten zvláštní nepřirozený pocit ze sledování se dá přirovnat k pocitu při sledování děsivých hororů. Koneckonců kolik styčných bodů může mít film O slavnosti a hostech s kanibalistickou hostinou v Texas Chainsaw Massacre? Sošku za nejkouzelnější telecí motovidlo československé nové vlny získává Helena Pejšková. Přebírá od Hany Brejchové. (14.12.2021)