Vzpoura ve věznici Carandiru

Zoufale nudná přehlídka teploušských výtečníků, kteří jsou všichni nevinní jako v Shawshanku. Pokud pominu závěrečnou vzpouru tak se ve filmu neděje prakticky nic. Patrně ta nejnudnější část je složena z výpovědí, z nichž má zřejmě divák pochopit, že vlastně nesleduje pouhopouhé kriminálníky, ale veskrze poctivé a slušné občany, kteří byli jen ve špatnou dobu na špatném místě. Jihoamerická telenovela plná teplometňáků, kurev, špíny, feťáků a AIDS. Díky Hectore, ale toto dílko si strč do řiti, vězni v Carandiru ti ukážou jak, poněvadž jsou v tom znalí. (02.01.2016)

Něco mi v tomto snímku chybí. Jeho vizuální pojetí mě chvílemi připomíná Město Bohů, ale jeho náplň je odlišná. Snaha ukázat skutečný svět a život ve vězení nám ve výsledku předkladá pár příběhů několika věznů a radikální ukončení nepokojů, které se opravdu policii nevyvedla. Vzpoura je pouze nakonci flmu asi 10 minut před koncem a vše před vzpourou je vyprávěním doktora, které postrádá "skutečnost". Doktor nám vypráví věci, které neviděl ani neslyšel a o kterých často nemohl vědět a to ubírá na věrohodnosti. Pohled doktora se snaží hledat klidný lidský pohled na vězně a jeho snaha varovat je před nemocí AIDS je nakonec jen jako podávání chleba člověku co umírá žízní. (07.06.2006)

Carandiru je běžným hollywoodským filmem, co s brazilskou kinematografií nemá nic společného. Že jsou všechny dialogy dementní jako v telenovele opravdu nelze považovat za latinskoamerické ozvláštnění. Popíšu pro představu jednu z prvních scén: Vězeň se pokusí zabít druhého, přijde ředitel věznice a zjišťuje, o co šlo. Útočník mluví o pomstě, jelikož ten druhý zavraždil jeho otce. Spravedlivý ředitel dává slovo druhému vězni na obhajobu. Ten vraždu přiznává, ovšem objasňuje i zdrcující motiv. Byl najat matkou prvního vězně, neboť ta již nemohla snášet manželovo bití a týrání, o kterém syn ani netušil. Nic? Jestli sami při té scéně nechápete, jak hrozně je pitomá, tak já vám to těžko vysvětlím. Ale pokud vás ta scéna naopak oslovila, pak si přijdete na své, jelikož všechny následující scény se nesou ve stejně retardovaném duchu. Celý film je slátaninou těchto epizod a v závěru z ničeho nic problikne vzpoura a titulky. Jediným jednotícím prvkem filmu je, že ve všech těch scénách jsou postupně ukázány osudy vězňů, přičemž každý je skvělý člověk, jenž se ocitl ve vězení shodou nešťastných okolností: sebeobrana, msta za blízkého, vzetí viny blízkého na sebe. A ještě kolem všech se tam motá ten pan doktor, co vždy pomůže. Zkrátka Hollywood točený v Brazílii za brazilské peníze, aby hollywoodský divák měl pocit, že taky jednou vystoupil z hollywoodské zóny a mohl si namlouvat, že se mu líbilo i něco jiného, třeba brazilského. A v ještě horším případě si mohl namlouvat, že navíc získal i představu o brazilské kinematografii, Brazílii, její kultuře a historii, neboť i tento film se samozřejmě zaštiťuje tím stupidním a hojně oblíbeným razítkem: natočeno podle skutečné události. (16.03.2021)

Mám moc rád filmy a knihy s vězeňskou tematikou, Carandiru mě celou dobu moc „bavilo“, takže dávám 5. Kondomovou osvětu a boj proti AIDS nebo zobrazení těžkých životních podmínek ve věznici je tu třeba brát jako nutné zlo, jako nezbytné poselství, kterým se film sám před sebou snaží ospravedlnit. V tomto ohledu je lepší třeba starší Babencovo syrové Pixote. Film je jeden velký kýč, ale kýč blyštivý, kýč který je gombrowiczovskou oslavou krásy mladého, nízkého a nehotového a jejich nadřazením starému, dokonalému a tedy mrtvému! Sám Gombrowicz nikdy nezašel až k nízkosti trestanců, tuto hranici překročil až Jean Genet. Oproti Charriérovu Motýlkovi tu chybí posedlost útěkem, motivovaná nespravedlivým odsouzením. Oproti Solženicynovu Jednomu dni Ivana Děnisoviče tu chybí politický rozměr a redukce zobrazeného na nelidské podmínky ve vězení. K Dostojevského Zápiskům z Mrtvého domu má film blízko v zobrazení jednotlivých lidských osudů. Nejblíže má ale k Genetově glorifikaci zločinu a zbožnění drsných, špinavých a páchnoucích (tady častěji nemocných nebo drogově závislých) zločinců-hrdinů. Genet se podobně jako Carandiru opájí drsnou mužskou láskou, elegancí zpocených mužných a svalnatých těl. V rovině estetizace zla a hledání krásy v ošklivosti tkví hlavní síla filmu a právě v této rovině je jeho poselství nadčasové. (26.06.2007)

Súhlas s dwi (-om). Vzbura vo väznici Carandiru ale nepriniesla takú mieru glorifikácie väzňov ako filmy typu Frajer Luke či Vykúpenie z väznice Shawshank. Celok neskĺzol k nudnému popisu ani ku katarznému happy endu a vďaka svižnej kompozícii napriek vyše dvojhodinovej dĺžke zaujal. Babenco predviedol v rôznych odtieňoch žltej vyvedený film z dusného prostredia preplnenej väznice, kde prirodzená vitalita a horkokrvnosť juhoameričanov neprirodzene zviazaných do mužského prostredia privádza jeho obyvateľov do rôznorodých situácií. (13.01.2005)