Vzpoura ve věznici Carandiru

Mám moc rád filmy a knihy s vězeňskou tematikou, Carandiru mě celou dobu moc „bavilo“, takže dávám 5. Kondomovou osvětu a boj proti AIDS nebo zobrazení těžkých životních podmínek ve věznici je tu třeba brát jako nutné zlo, jako nezbytné poselství, kterým se film sám před sebou snaží ospravedlnit. V tomto ohledu je lepší třeba starší Babencovo syrové Pixote. Film je jeden velký kýč, ale kýč blyštivý, kýč který je gombrowiczovskou oslavou krásy mladého, nízkého a nehotového a jejich nadřazením starému, dokonalému a tedy mrtvému! Sám Gombrowicz nikdy nezašel až k nízkosti trestanců, tuto hranici překročil až Jean Genet. Oproti Charriérovu Motýlkovi tu chybí posedlost útěkem, motivovaná nespravedlivým odsouzením. Oproti Solženicynovu Jednomu dni Ivana Děnisoviče tu chybí politický rozměr a redukce zobrazeného na nelidské podmínky ve vězení. K Dostojevského Zápiskům z Mrtvého domu má film blízko v zobrazení jednotlivých lidských osudů. Nejblíže má ale k Genetově glorifikaci zločinu a zbožnění drsných, špinavých a páchnoucích (tady častěji nemocných nebo drogově závislých) zločinců-hrdinů. Genet se podobně jako Carandiru opájí drsnou mužskou láskou, elegancí zpocených mužných a svalnatých těl. V rovině estetizace zla a hledání krásy v ošklivosti tkví hlavní síla filmu a právě v této rovině je jeho poselství nadčasové. (26.06.2007)

Reziser Hektor Babenko mi sice vela nehovori, ale toto je spolu so Shawshankom jeden z najlepsich filmov, ake sa o basach vobec daju natocit. Nenapisal som, ze je to jeden z najlepsich filmov, kinematografie, ne, ne - tam vladne Obcan Kane. No ale... ciry masaker! Perfektne je vykreslenie brazilskej vaznice, prostredie je drsne, spinave, dialogy naprosto perfektne, nemam slov . 100 % (18.07.2017)

Minipříběhy o tom, jak nevinní do věznice přišli a co tam dělali, jsou propojeny postavou doktora, kterého mají všichni rádi, protože pomáhá. 1) Vážený brazilský lékař Drauzio Varella působil jako neplacený dobrovolník v Carandiru v létech 1989 - 2001. Bojoval tu s epidemií AIDS. O svých zážitcích napsal knihu Estação Carandiru (Věznice Carandiru), prý aby podpořil pacienta, kterému léčil rakovinu lymfatických uzlin. Tímto pacientem byl Hector Babenco, který se uzdravil a posléze podle vlastního scénáře režíroval filmovou adaptaci knihy._____ 2) Literární předlohu jsem nečetl. Film popisuje Carandiru jako jakési samosprávné vězení, kde si vězni mj. sami určují, na jaké cele budou (!). Místní kuchař je pak vězeňský kápo, jehož moudré vedení přispívá k hladkému chodu věcí._____ 3) Postoj diváka přirozeně osciluje mezi "Ti šmejdi si stejně nic jiného nezaslouží" a mezi pohledem, který všechny vnímá jako oběti společenských poměrů - vrahy i jejich oběti. Doktore, existuje na vinu nějaký lék? Obžaloba poměrů je neadresná. I zásah policejní jednotky neřeší zavinění, ale jen dokumentuje poměry._____ 4) Vlastní vzpoura a zásah policistů zabírá posledních třicet minut filmu, tedy závěrečnou pětinu. O příčinách vzpoury se moc nedozvíme, stejně jako netušíme, do jaké míry jsou příhody jednotlivců autentické a pravdivé. Filmem, který připomíná spíš hraný dokument, než umělecké dílo, nás provází doktor s věčným nepřirozeným a protivným úsměvem, který jakoby naznačoval, že všechno je jinak._____ 5) Okolnosti vzpoury jsou nejasné. Skutečnost, že bylo zabito celkem 111 vězňů, přičemž ze zasahujících asi 300 policistů nebyl žádný usmrcen ba ani zraněn, naznačuje oprávněnost pozdějších soudních verdiktů. Ať žije zásahovka! Tehdejší velitel operace dostal 632 let v base, dalších 73 policistů vyfasovalo dohromady přes 900 let odnětí svobody._____ 6) Výstižný koment: Iggy*****, Ivoshek*. (10.11.2016)

Výborně natočené vězeňské drama, které sice skončí v českém názvu obsaženou brutálně potlačenou vzpourou, ale vlastně je mnohem zajímavější to, co v této věznici bylo „normálním“ stavem. Vyprávění často odběhne ven z vězení a ukáže nám, jak se do něj jednotliví trestanci dostali. Asi nejslabší postavou je doktor, který to celé vypravuje, ale sám žádný příběh nemá. (20.10.2023)

Film ukazující poměry v jedné Brazilské věznici z pohledu naivního doktůrka. A že jsou tu poměry mizerné. Tady se nad deset let se stává doživotí, poněvadž koho nezapíchnou, ten umře na AIDS. Po prvních několika minutách přejde šok z prosté skutečnosti, že oni tam kurva fakt žili a nezbývá než přetrpět nezáživnou story, zpestřenou občasnými flashbacky z civilního života zločinců, ve kterých nechybí ustřelené makovice. To nejvíc šokující ale přijde na závěr, kdy se vězni stávají lovnou zvěři. Vězni jsou tu vykresleni příliš kladně, takže jako záporáci tu jsou vlastně jenom ty chlapci od policie. A jak na konci říká doktor - zná se jenom ta verze od vězňů, takže kdo ví jak to ve skutečnosti bylo. No prostě je to hrozná nuda. (26.08.2011)