Vzpoura ve věznici Carandiru

Slovenský názov filmu, ktorý so slovíčkom vzbura trochu klame, je mierne zavádzajúci. Samotnej vzbure je venovaných posledných niekoľko minút. Jedná sa skôr o pohľad na život väzňov v nej. A je treba povedať, že tento pohľad je podaný veľmi autenticky, skoro až dokumentárne. Prekvapila ma celková situácia vo väznici a spôsob života väzňov, ktorý sa zdá byť (nerátajúc hygienické podmienky) celkom voľný. Zábery v dokumente Bus 174 z väzníc sú podstatne skľučujúcejšie. Záver je samozrejme drsný. (28.05.2012)

Něco mi v tomto snímku chybí. Jeho vizuální pojetí mě chvílemi připomíná Město Bohů, ale jeho náplň je odlišná. Snaha ukázat skutečný svět a život ve vězení nám ve výsledku předkladá pár příběhů několika věznů a radikální ukončení nepokojů, které se opravdu policii nevyvedla. Vzpoura je pouze nakonci flmu asi 10 minut před koncem a vše před vzpourou je vyprávěním doktora, které postrádá "skutečnost". Doktor nám vypráví věci, které neviděl ani neslyšel a o kterých často nemohl vědět a to ubírá na věrohodnosti. Pohled doktora se snaží hledat klidný lidský pohled na vězně a jeho snaha varovat je před nemocí AIDS je nakonec jen jako podávání chleba člověku co umírá žízní. (07.06.2006)

Scénář: Hector Babenco, Fernando Bonassi, Victor Navas .. Zdařilá mozaika smutných lidských příběhu, vyprávěná vězni svému lékaři během preventivních prohlídek. Samotní vězni, ať už vrazi, dealeři drog nebo násilníci jsou vyobrazeni spíše jako kladné postavy ve špatném světě - tohle je jediné místo, nad kterým je třeba přimhouřit oko. Jinak servíruje režisér Hector Babenco drsnou podívanou plnou vězeňského sexu, drog, potyček a nepsaných pravidel z dnes už neexistující věznice, která se nevalně proslavila velmi krvavě potlačenou vzpourou. Byť samotná vzpoura zabírá jen minimální část děje, na působivosti a hrůznosti aktu to nikterak neubírá. Přesto těžiště příběhu leží spíše ve vyobrazení těžkých životních podmínek ve věznici i mimo ni. (11.04.2006)

Oproti klasicky narativně vystavěnému příběhu sledujeme sled potrétů jednotlivých vězňů, které se všemožně vzájemně prolínají a které spojuje pobyt v ultratvrdé věznici v ultratvrdém Sao Paulu. Postava doktora ma klasickou funkci posluchače, skrze jehož uši filmový divák vidí. Jednotliví vězňové vcelku odpovídají základním psychologickým typům vězeňských filmů, jejich příběhy jsou sice dramatické, ale také poměrně "standardní". I když některé výjimky se samožřejmě najdou - viz tragikomický příběh Majestadeho a jeho dvou žen... Crack, HIV, nevěsty, vyřizování účtů, podomácku vyrobené nože (bežný inventář vězeňských filmů) a specifická jihoamerická realita, kterou lze alespoň trochu pochopit jen osobní inspekcí těchto podivuhodných zemí. I když - závěr filmu leccos vyjasní i těm, co dávají přednost bezpečné sedací soupravě... (28.04.2007)

převážná část filmu je o tom jak se kdo dostal do věznice nebo jejich životě, až ke konci se začne film trochu zabývat životem v Carandiru a objeví se i pár zabití, ale rozhodně tady neni nějak drsně ukázaný jak to v takových vězeních vypadalo, až na pár výjmek je to celkem pohodička a trošku to nudí, někdy jsou ty příběhy sice zajímavý, ale jak to skončí tak to začne nudit, takže se to pořád pohybuje mezi průměrným a nadprůměrným filmem, naštěstí konec filmu je už drsnější a opoznání zajímavější, zvlášť když je to podle skutečný události a vyvádí film z šedi průměru, ale určitě se to dalo zpracovat líp. (26.03.2005)