Narušitel systému

Německo servíruje hutné, emocionální, nervydrásající, mrazivé a nepříjemné Drama po vzoru Seveřanů a je to zkrátka síla! Naposled mě z Německa podobně roztrhalo Tore Tančí a tohle je podobně silné kafe. Příběh se zaměřuje na 10 letou holčičku, která je doslova "Narušitel systému". Matka ji nezvládá a vlastně se ji i bojí, sociální pracovníci si nevědí rady, vlastně si s ní nevi rady vůbec nikdo a je postrach úplně všech. Je to časovaná bomba, která kdykoliv může vybouchnout. Mně osobně ji nebylo líto, protože s psychopaty nesympatizuji bez ohledu na věk, kor když vezmu v potaz, co za hrůzy provádí okolí. (Scéna na ledě je absolutní vrchol a nečekaná režisérská odvaha)! Film má několik nepříjemných a adrenalinových scén a místy se na film nekouká opravdu dobře. Jeden z těch filmů, který ve Vás něco zanechá a pokud děti nemáte, tak po tomhle zážitku po nich toužit zcela jistě nebudete. Příběh*****, Akce>ne, Humor>ne, Násilí***, Zábavnost****,Hudba***, Vizuál***, Atmosféra****. 8/10: (12.03.2020)

Nikdo si s holčičkou neví rady. Nejblíže k tělu si ji pustí specialista na mladé delikventy. Představitelka Helena Zengelová by měla kandidovat na Oscara za dětský herecký výkon. Má uši rvoucí chorobné záchvaty vzteku a rudé vidění, které utlumuje léky. Zároveň touží vrátit se domů k matce. Ta ale má partnery, jiné děti a z dcery má strach. Příběh chvíli naznačí naději by za chvíli přišla zase beznaděj. Tento typ snímku úplně rozdírá, ale nepoužívá černobílé šablony. Pro Noru Fingscheidtovou je to vydřený debut. Nestranný a pozorovatelský. Diváka k sympatiím k holčičce nepřemlouvá. Protože pokud už ve své osamělosti k někomu přilne, drží se ho jako klíště se strašidelnou vážností: „Kdybych zabila tvou ženu a tvoje dítě, měla bych tě jen pro sebe.“ nakonec se vše začne pohybovat v bludném kruhu. (29.03.2020)

Narušiteľ systému pokojného sledovania filmu. Alebo každé dieťa potrebuje aspoň mamičku, ak už nemá kompletnú rodinu. Ak ju nemá citovo trpí. Sebalepší terapeut to nespraví. Ak však matka neustále uniká a dieťa to cíti, stáva sa citovo deprivované, čo sa prejavuje napríklad aj tak, ako vidieť vo filme. Akože presné, emočne silné, no naozaj nič nové neprinášajúce. Poznámka: Z internetu som prebral z prvého gúglovského odkazu tie prejavy citovej deprivácie u dieťaťa ktoré som vypozoroval vo filme: sklon k ochoreniam, úrazom, horší školský prospech spôsobený chýbaním motivácie k učeniu, rozptýlenosťou a nesamostatnosťou dieťaťa, nedostatkom pozitívnej stimulácie, absenciou spätnej väzby, deti nechápu význam vlastného správania a význam správania iných ľudí, v dôsledku chýbania skúsenosti s citlivou matkou, ktorá by im sprostredkovala toto poznanie, v hierarchii potrieb dominuje potreba prijatia a citového uspokojenia resp. akéhokoľvek uspokojenia, prežívanie neistoty voči svetu, ľuďom, voči ktorým majú primitívne a povrchné vzťahy, konflikty s vrstovníkmi, prejavy egocentrizmu, chýbanie prejavov empatie, emočná plochosť, nedôvera, hostilita i agresivita, zvýšená dráždivosť, výbušnosť, psychické napätie, znížené prežívanie psychickej pohody a vyrovnanosti, aktivizácia obranných mechanizmov, preceňovanie svojich možnosti, prejavy nadradenosti, nedostatočné sebaovládanie, sklon k impulzivite. (20.07.2020)

Mám návrh. Tři týdny v lese. Dětské domovy, krizová centra, psychiatrie, medikace, případové konference, výchovná opatření. Všechno málo, když opičí matka (která návodně skutečně jako opice trochu vypadá) dokurví své nebohé dítě fakt speciálně. Chudáci lidi, kteří potřebují jiné lidi. Systemsprenger může být vykládán jako kritika bezzubosti systému sociální péče. Roli ale hraje úhel pohledu. Zpoza skleněné opony české zaostalosti (přes všechny nesporné úspěchy dosažené za poslední cca dvě desetiletí) se ale mohou jevit institucionální podmínky západních sousedů jako ráj na zemi. (Vzpomněl jsem si v této souvislosti na vhodný referenční dokument Děti ze stanice Leningradská.) Lze si totiž přímo ve filmu všimnout, že případ hlavní hrdinky je spíše výjimkou než pravidlem - že totiž pro řadu jiných obětí rodičovské patologie náhradní řešení nějak funguje. Výmluvné a vlastně věrohodné je i zjevné úsilí malé Bernadette pomocí - přes nutná lidská i profesní selhání lidí, kteří se stejně jako malá Bernadette dostávají do křížku se systémem pro své nejlepší vlastnosti a záměry. Dojem zanechalo kompetentní zpracování odborného tématu, vycházející zjevně nikoliv z dojmů filmových škrabalů, nýbrž z kazuistik, i režie (práce s jedovatou růžovou, hrající v životě hrdinky důležitou roli; buñuelovská, před-závěrečná snová sekvence zdrcujícího obsahu) a další německy precizní kvality. Za samostatnou zmínku stojí výkon malé představitelky hlavní role Heleny Zengel, excelující nikoliv výhradně v extrémních polohách. Děti, které nejsou na medikaci, by takhle zralé herecké výkony podávat neměly. Proč tu Alice a Leo můžou bydlet a já ne? /// Ain't got no father, ain't got no mother / Ain't got no children, ain't got no sisters above / Ain't got no earth, ain't got no faith / Ain't got no touch, ain't got no god / Ain't got no love... (Nina Simone, I Got Life) (08.01.2022)

Netušil jsem, že nezvládatelné dítě se v Německu označuje jako narušitel systému. Nicméně jsem byl fascinován, jak živelně, lidsky a syrově autorka vkradla tento námět do svého debutu. Nestačil jsem zírat a užíval si každou minutu tohoto námětu. Jedná se totiž o skvělý film, u kterého jsem se zamýšlel nad tím, zdali je to u nás jiné nebo tu také narážíme na nekonečnou byrokracii a absenci jednat lidštěji, než jen to, pokud mi umožňují pravidla. Řekl bych ale, že u nás to jiné nebude. Jen je spíš otázka, kolik takových narušitelů systémů dnes vyprodukovává náš stát… (22.02.2024)