Rodina Sopránů

Vynikající seriál dle mého gusta. Film "Přeber si to" (tento seriál jím byl volně inspirován) je proti tomu ztráta času, neb černý humor tomuto žánru sedne mnohem více. Navíc herci jsou zde výborní a zjevově dost originální. Potěšila mne i účast známých tvářích mě povědomých i z dalších mafiánských opusů. Jmenovitě jsou to Lorraine Bracco a Michael Imperioli, kteří si zahráli vedlejší role v mistrovské gangsterce Martina Scorseseho "Mafiáni" a dokonce jsem v jednom díle zahlédla i Lilla Brancata známého z titulní role prvního režijního počinu Roberta De Nira "Příběh z Bronxu". (30.07.2004)

„Komplexní“, to je slovo, které tento seriál dokonale vystihuje. Není rodina jako rodina, a ta mafiánská zvláště. Není to epická freska kusu historie cosa nostry jako Kmotr, ale spíše hloubavý náhled do charakterů lidí, kterým je zločin údělem a přesto by možná raději volili jiný – normální. Ten netradiční pohled do civilního života mužů, kteří až doposud ve filmech vystupovali jako neurvalí šílenci, distingovaní pánové, či styloví frajeři klasických gangsterek, možná nechytne diváka hned, ale postupně vás svět, ve kterém se Tony Soprano, ve fantastickém podání Jamese Gandolfiniho, pohybuje s ne úplnou lehkostí a samozřejmostí, vcucne tak, že vám k vystoupení z něj nepomůže ani FBI se změnou identity a programem na ochranu svědků. (15.07.2008)

Manželka hysterka, deti ako z treťotriedneho sitcomu, matka, ktorá je bezcitnejsia ako ktorýkoľvek gangster. Nuž nečudo, že sa Tony zrúti a vyhľadá pomoc u psychologa. Dokonalý James Gandolfini. Prvá a druhá seria sa krútia najmä okolo rodiny a rodinných problémov, ktorych ma Tony viac než dosť a to môže divákov zvyknutých na akčnejšie poňatie trocha odradiť, zatiaľ čo tretia už je naozajstné mafiánske žrádlo. Nájomné vraždy, úplatkárstvo, popravy, zbavovanie sa dôkazov-to všetko si užijete do sýta, najmä pre vynikajúci nápad rozvinúť príbeh do seriálu kde každá postava má svoj život a svoje vlastné trávenie času. (22.07.2009)

Tony: "I can't find Pussy anywhere." Carmela: "You know, Tony, it's a multiple choice thing with you. 'Cause I can't tell if you're old-fashioned, you're paranoid, or just a fucking asshole." Paulie: "You're not gonna believe this. The guy killed 16 Czechoslovakians. He was an interior decorator." Kto videl, vie o com hovorim. A kto nevidel... Hm... Tak ten nech to okamzite zmeni :) (06.01.2008)

The Sopranos je další seriál z produkce HBO, který řádně klame tělem. Není totiž tak docela o mafii, jak se o něm povídá, ale o jednom mafiánovi a jeho životě v rodině a v "rodině." To z něj tvoří docela tvrdý a nepřístupný oříšek, protože kdo čeká akci, mafiánské intriky, agenty, práskání, šokující twisty a obchod s drogami, ten se nedočká (respektive dočká, ale ne bezprostředně, naopak v rámci desítek hodin sledování), a na druhou stranu ten, kdo má rád life-like dramata o obyčejném žití, bude mít zřejmě velký problém se ztotožnit s kteroukoli ze svérázných postaviček Sopranovic italskoamerické katolické rodiny, která žije podle docela jiných hodnot než běžný český divák (tolerantní liberálka Meadow je se svými názory a životními postoji prakticky za černou ovci). Tím spíš proto, že takových devadesát procent mužského osazenstva jsou nesnesitelná hovada, počínaje hlavním hrdinou Tonym, přes Corrada, Christophera, Paulieho a Silvia, Tonyho synem AJem konče. Navíc i těch zbylých deset procent (Bobby Bacala, řekněme) se občas zachová tak, že musí hlavou kroutit každý, a dvě ženské se těm nesnesitelným chlapům minimálně vyrovnají (schválně jestli si tipnete, hm? Samozřejmě mluvím o Livii a Janice Sopranových). Ač ve skutečném životě byste v jejich přítomnosti rádi určitě nebyli a zřejmě byste většinu nejradši zabili, sledovat je na obrazovce se vám může dostat hluboko pod kůži, protože všechny ty postavy jsou výborně napsané a z velké části skvěle zahrané (nelze nevyzdvihnout přesného Jamese Gandolfiniho v roli Tonyho a dokonalou Edie Falco v roli jeho manželky Carmely), a osudy téhle rodiny a "rodiny" jsou vzhledem k tématu nepopiratelně zajímavé. Upřímně řečeno ale mnohem víc chápu ty, kteří po prvních pár dílech dávají jednu hvězdu, než ty, co už po prvním dávají pět. On totiž první díl sám o sobě skutečně nefunguje, vlastně ani celá první série. The Sopranos jsou běh na dlouhou trať, co odměňuje trpělivé a o přízeň netrpělivých stejně nemá zájem. Ve změti desítek rozkošných a rozkošně otravných postaviček rozehrává na pozadí mafiánského života pomalým tempem zajímavé životní osudy prostřednictvím přirozených interakcí jejich osobností (za všechny pár mých oblíbených, Carmela, Dr. Melfi (chemie mezi Lorraine Bracco a Gandolfinim je neuvěřitelná), Adriana, Vito, Johnny Sack) svým nekonvenčním způsobem a kašle na nepsaná pravidla moderních seriálů. Díky takovému pojetí se z prvních několika řad seriálu prakticky stává docela husté síto, kterým projde zřejmě jen docela malé procento diváků. Většina, která odpadne, těm to bude jedno. A menšina, která vydrží, ti tvoří fanclub tohohle seriálu. I mně osobně trvalo velice dlouho se do světa Sopranových dostat, ale ve výsledku skutečně šahali po těch nejvyšších metách. 90% (21.08.2011)