Hastroš

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 = 3.6.1989, réžia českého znenia (ÚPF) = JAN MORAVEC - Ďalší skvelý film zakopaný v našich archívoch. Jeho premiéra bola v ZSSR dva roky pozastavená. Do kín sa dostal až po nástupe Gorbačova k moci. (30.5.2009) (30.05.2009)

Hlavně to má naprosto neskutečnou, neuvěřitelnou hudbu – Gubajdulina byla nevyřáděná, v plné síle a je mnohem dál, než celé to téma – organičnost, textura její hudby, nekompromisnost a k tomu to fantastické sovětské řemeslo – není to tak, že by napsala pár mňoukanců a šla dál, její žesťový pochod, který předurčuje celý film, je solidní obyčejná forma plná harmonií, a přesto je to ukázka postmoderny, kde se při správném rozvrhu aluzí hodí vyšší populár zrovna tak jako timbrová hudba. Druhá věc na tom je kamera – mistrná sovětská škola, hýbe se to, je to maximálně barevné, tančí to v tom pozdním podzimu, je to zcela v ranku filmů jako Můj přítel Ivan Lapšin anebo nejlepších Solovjovů. A pak přichází samotné téma a zpracování – zjevně velmi rezonující, podle toho, kolik to tu má přispěvatelů. Nechci hodnotit všechny jejich připomínky a poklony (byť srovnávat tenhle film se současnou západní kinematografií na podobné téma je prostě mimo z řady důvodů) – šikanu viděl patrně každý z nás a tím se jí každý tak trochu i účastnil. Mé devadesátky na základce v Braníku v Praze jsou v tomto ohledu jizvou na duši nadosmrti. Co chci hodnotit je obrovský posun od Když skončilo dětství Solovjova, kde je mládež (byť kašírovaně svobodná) maňáskovsky oddaná ideálům a autoritám směrem sem, kde se sice namašlovaní pionýři chovají pořád šablonovitě („klaďák“ chlapeček je obzvlášť nechutně vybraný), ale už se tvrdě hádají s pedagožkou a za školou obchodují se psy pro antouška a jsou ochotní kohokoliv z „party“ kdykoliv podrazit. A třetí okno: Astenický syndrom, kde je tohle téma sice jen jedním z mnoha, ale dojde na ten „průlom“, kdy se kluk s pedagogem serve a ejhle – pedagog nevyhraje. To jsou tři desetiletí sovětského vývoje nahlížení na mládež ve škole. K tomu jen dodám, že film je podobně uřvaný jako třeba Jak se točí rozmarýny – prostě dětský film. (03.12.2023)

Nejzápadnější část západního Ruska, zřejmě. Protože jinak si vůbec neumím vysvětlit, že pionýři místo dumání, kolik onucí je dostatečně ochrání před zimou, řeší, na co půjdou do kina a koho dneska ve škole vyschízují. A to dokonce i v zimě! Místy hodně strojené, scény ve třídě připomínají recitační soutěže. Je to hodně divné, a o současném SSSR nám to řekne houby, protože tohle jsou buď děti městské inteligence odložené na maloměsto, anebo nechápu, kde se v období perestrojky vzalo mezi sovětským lidem tolik bohatství. Dětský film o dětech, který vůbec není pro děti. (16.04.2017)

Navzdory některým vynikajícím dětským hereckým výkonům, v čele s famózní Kristinou Orbakajteovou v roli Hastroše, a preciznímu českému dabingu (skvělé obsazení dětských rolí - např. Michaela Kudláčková, Žaneta Fuchsová, dále Rudolf Hrušínský apod.) mě film tolik neuchvátil. Asi hlavně proto, že sovětská (ruská) realita a mentalita je natolik zvláštní a odlišná, že chování některých postav mi přišlo až nelogické a dialogy, zejména v první třetině filmu, jak vystřižené z nějaké pionýrské čítanky, čemuž se podřizuje i filmový jazyk. Strušně a jednoduše řečeno, film byl na mě příliš sovětský a kolikrát jsem nechápal, o co tam vlastně přesně jde. (25.09.2009)

Když jsme na tomto filmu byli se základkou v kině, většina z nás to nepobrala. Svou maximální syrovostí a vyhroceností pro nás byl nestravitelný, dokonce jsem ho hodnotila jako naprosto nejhorší, co jsem kdy viděla, a nebyla jsem sama. Zpětně vnímám Hastroše naopak jako dost mimořádný snímek, který se mi, když nic jiného, intenzivně vryl do paměti. Na plný počet bych ale musela mít přece jen čerstvější vzpomínku. (30.01.2009)