Profesionálové

Mám radši Dempseyho a Makepeacovou, tahle parta vyznává jiný styl práce, ačkoli charakterově by si mohli tykat. Vybourání klišé nastává s příchodem těžce charismatických hlavních hrdinů a jejich ještě více nabušenho šéfa. U zápletek je řešení logiky a pravděpodobnosti velkou chybou, což nevadí v konkurenci se současnou vyšetřovací bandou, tihle klasici by je mohli školit. (13.12.2005)

Pro mě je na tomhle seriálu nejcenější, že ukazuje rozvrstvení britské společnosti a skupinky různých organizací a padouchů té doby. I když padocuhů, je to složitější, neb někteří prostě hájí ty či ony zájmy a názory... Taky to ukazuje británii sedmdesátých let. A není naškodu, že dva hlavní představitelé - a většina divaček jim to promine - jsou pěkní děvkaři, ale co mají dělat, když po nich v seriálu ženy tak jdou a při své náročné práci potřebují rychlý relax, aby se pak připravili na další těžkou práci. (21.06.2010)

Přísný, ale spravedlivý šéf Cowley někdy až otcovsky dohlíží na dvě své chováním protikladné ovečky z CI5 (impulzivní Bodie a přemýšlivý Doyle). Diplomatické hry, nepřátelé zvenčí, fanatičtí teroristé ze všech koutů světa.. Ba ne, v této době nebyl čas ani místo pro politickou korektnost. Zajímalo by mě, jak často ti dva díky stylu jízdy měnili sjeté gumy.. (03.09.2008)

Jasná seriálová klsika,která skvěle zobrazuje 70-80 léta minulého století a vše,co k nim patří.Sympatická a vtipná ústřední dvojice,charizmatický šéf a perfektně napsané kriminální příběhy dělají z tohohle seriálu jeden z nejlepších v žánru,na který se můžeme dívat pořád a stále a nikdy nás neomrzí.Těch pár epizod,které k nám dorazily za komunistů jsem hltal,jako snad každý a i dnes,po letech se na tento seriál moc rád podívám a poté si opět řeknu"pořád dobré".U mě jasých a nezapomenutelných 100%.P.S.Který kluk nebyl někdy Boddie nebo Doyle?A nepískal si při tom legendární hudební motiv? (09.07.2011)

„Zostaneš na večeru? Dúfam, že nie.“ 57 totálne nakladačkových dielov postriekaných testosterónom, ktoré ďalej nepokračovali nie preto, že by upadala kvalita (skôr naopak), ale proste preto, že to ústrednú dvojku nebavilo a tak nepodpísala zmluvy na ďalšie sezóny. Esencia tvrdých chlapských špionážnych kriminálok, ktorá je natoľko dokonalá, že sa dodnes nedočkala JEDINÉHO celovečerného filmového spracovania (na rozdiel od Mission: Impossible), iba „novej“ seriálovej verzie z r. 1998 (ktorá mňa osobne urazila). Cholerický, ultra prísny Cowley vedie svoj len dvojčlenný, ale o to akčnejší a chladnokrvnejší tím do smrtonosnej akcie. Naprieč únosmi, vydieraním, špionážnymi vražednými samovražednými akciami a ochranou Veľkej Británie pred „zlom zvonku“. Profesionálov som si zamiloval už ako chlapec (čomu sa mi dnes nechce veriť, pretože scenáre sú i na dnešnú dobu inteligentné a akčné scény, hoci každá epizóda pôsobí strhujúco, trvajú max. tri minúty) a keby mi vtedy niekto povedal, že sa raz budem prechádzať anglickými ulicami, mal by som ho za blázna. Práve krásna pochmúrna atmosféra je ďalším výrazným plusom tohto skvelého projektu. A ďalším je minimalisticky podaná, no paradoxne o to pôsobivejšia akcia: v jednej časti štyria kriminálnici držia v dome rukojemníka. Dnu vtrhnú Body a Doyle. Preč je päť sekúnd. Prvý únosca dostane dávku zo samopalu do brucha. Sedem sekúnd. Druhý do hlavy. Osem sekúnd. Tretí do chrbta. Desať sekúnd. Štvrtý je zatknutý. Ani nie 15 sekúnd totálne nemilosrdnej, ale o to realistickejšej akcie. Nuž a ďalším plusom (ak nerátame totálne bombovú úvodnú zvučku) sú výkony Lewisa Collinsa a Martina Shawa; buddy chémia, plná podpichovania, je dodnes geniálna. Dlho sa hovorilo, že to bolo dané paradoxne tým, že sa herci neznášali. Pravda je ale trochu iná. Bodieho prvé dni natáčania hral iný herec, Shawov dobrý kamarát. Producentovi sa ale práve kamarátska atmosféra nepáčila. nechcel mať akčnú komédiu, ale drsné špionážne krimi. A to docielil tak, že Shawovho kamoša vyrazil a najal Collinsa. To Shawa spočiatku mierne urážalo a znepokojovalo, keďže v tom čase bol už zavedeným (okrem iného divadelným) hercom, kým Collins bol len začínajúci fešák. Nakoniec si ale perfektne padli do noty a napriek tomu, čo sa o ich vzťahu popísalo neskôr, práveže medzi sebou mali nie že korektné, ale vyložene kamarátske vzťahy a ako som písal na začiatku, napokon neskončili preto, že by sa tak nenávideli, ale proste boli znechutení z toho, akú popularitu im seriál poskytol, že im znemožnil (?) hrať psychologicky náročnejšie kreácie a že sa stali obeťou svojich fanúšikov, ktorí v nich nevideli hercov, ani Collinsa so Shawom, ale Bodieho s Doyleom. (22.12.2004)