Past

Trestuhodně zmařená šance. Takhle se proboha nedělá film, postavy se tam objevovaly způsobem, jak kdyby každý třetí co šel kolem zrovna vešel do příběhu bez kontextu, bez navětvení na jiné postavy. Sled nedovyprávěných scén půosbí opravdu, jak od kdyby scénář psalo mimino v přestávkách mezi kojeníma. Obzvlášť mě to sere, protože casting se povedl a třeba scény s Igorem Orozovičem jsou skvělý, ten kluk je výbornej v divadle a jak vidno tak mu sluší i kamera, Zuzana Stivínová se mě taky velmi líbila, ale bohužel takhle vyprávět silný příběh opravdu nejde. No třeba vyjde pokus číslo dvě, protože osoba Jiřího Štěpničky, to je vysloveně hamletovská tragedie, tak sem s ní, ale pořádně bych prosil. (17.02.2020)

Střízlivé televizní doku-drama, jehož působivost a silná stránka tkví právě v tom, že prvoplánově nevyužívá situace, emočně nevydírá, nepřehrává, návodně nezdůrazňuje, podbízivě nefabuluje, nehysterizuje, ale spíše zůstává - aniž by se v něm cokoli zlehčovalo - až lakonicky odtažité a mírně opovržlivě nad věcí, stejně jako nakonec i jeho hlavní hrdinka. Což vůbec neznamená, že by na zobrazovaném případě nedávalo dostatečný prostor citovému prožívání a uvědomování si hrůznosti komunistického režimu, jen do toho diváka nenutí. Mně je zvolený přístup sympatický a bez ohledu na to je každopádně legitimní a funkční. *** Zároveň se jedná o poslední snímek z Polesného volného triptychu o svědomí národa a jedince, kam patří ještě Zločin v Polné a Monstrum. Všem třem dílům je ve zdejších komentářích tak či onak často vyčítána doslovnost s podotknutím, že náměty se daly využít k hlubším, silnějším a originálněji pojatým psychologickým dramatům apod., nicméně to prostě nebyl Polesného záměr. Nenechal se unést tvůrčími možnostmi, spolehl se na přirozenou působivost námětů, nedělal z nich biják a toliko důstojně, věcně, s vysokou kvalitou režie, scénáře, obsazení a vedení herců, ad. zprostředkoval divákovi střízlivě i citlivě realitu doby i podstatu a okolnosti každého z oněch jedinečných osobních příběhů tragicky kolidujících s vůlí a představami režimu, pro nějž jedinec neznamená vůbec nic. Osobně celému triptychu přiznávám znatelnou finesu, bravuru, a stejně jako ve mně zůstává hluboko vryto, co se tehdy stalo v Polné, nezapomenu už nikdy ani na zakázku, která semlela Otakara Švece, umělce s nepochybným zápalem a géniem, a ani na herecký i lidský osud Jiřiny Štěpničkové. *~ (17.02.2020)

Po dlouhé době film vyrovnávající se s konunistickou minulostí se ctí. Snímek není černobílý, není špatně zahraný a není špatně zrežírovaný. Mezi svými kolegy tedy ční hodně vysoko. Pokud budeme film vnímat pouze jako životopisné drama, je dosti strohý. Velmi mě mrzí, že nebyla více rozvinuta postava herce sžírajícího se vinou za své angažmá u soudu. Zàběry z věznice byly jalové, místo nich bych si dokázala představit boj o sebeodpuštění, který by zajisté filmu dodal větší šťàvu. Oceňuji, že se Polesný nesnažil o patetické drama. Dokonce nabízí divákovi k zamyšlení i scénu z přechodu hranic tak, že se musí ptát, jestli zodpovědná matka vystaví vlastní čtyřleté dítě takovému nebezpečí, jako to učinila Štěpničková. Snímek má i několik chyb, mezi nimiž prazvláštně vyniká ta technická, kdy je zpočátku filmu dvakráte uvedeno v popisném titulku totéž datum. Ale je to první český porevoluční snímek, v němž postavy nejsou černobílé a nešustí papírem a především nás každým zàběrem nepodbízí, co si máme myslet. Přidám jednu hvězdičku, hvězdičku za naději, že se konečně přestanou točit primitivní protikomunistické agitky a česká kinematografie se s naší minulostí konečně začne vyrovnávat se ctí. (19.02.2020)

TV film, který by se kvalitou zpracování v pohodě hodil i na plátna a strčil by do kapes jiné historické kousky, které v ČR na plátna jdou. Od výpravy přes většinu výkonů, a to hlavně famózní Zuzany Stivínové a malého Adama Vojtka. Na televizní tvorbu skutečně nadprůměr. 75% (11.02.2020)

Tak už si v ČT mohou odškrtnout i Jiřinu Štěpničkovou. Další rutinní podívaná pro nedělní večer na světě. To že má opět poněkud nedodělaný scénář a rozhárané herecké obsazení, přece nikoho nezajímá. Ale Adam Vojtek je takové malé zjevení. Nakonec možná i přesvědčivější než Zuzana Stivínová, která jinak patří také k tomu, co mě přimělo dát filmu nadprůměrné hodnocení. Celkově ale spíš jen další promarněná šance. (16.02.2020)