Ďábelské ženy

Milostný trojúhelník přestává fungovat, a tak je třeba se jednoho vrcholu zbavit. Podle klepů vyfoukl Clouzot předlohu A.Hitchcokovi na poslední chvíli. Každopádně se i po dlouihých letech jedná o skvělý thriller, kde se zdánlivě mysteriozní prvky dají racionálně vysvětlit (jeden si hned vzpomene na E.A.Poa či našeho J.Arbese). A nebo má ve všem prsty skutečné nadpřirozeno? Zpočátku banální příběh začne pozvolna temnět a tam, kde by mohl skončit, se rozjíždí naplno. Tajemná Signoretová (kam se na ni v průměrném remaku hrabe Stoneová), noční chodby staré školy a špinavé vody bazénu. Černobílá šerosvitná kamera, chladná hudba, zvonění, napouštění vany a odbíjení půlnoci. Dokonalý plán má možná trhliny... (17.12.2014)

Značnou část filmu jsem si Ďábelské ženy užíval jako skvělou černou komedii o jedné rafinované vraždě způsobivší překvapivá vyústění. Každopádně jsem se nad velice pečlivým počínáním vražedkyni v podání Simone Signoret (vedle kolegyně ředitelky, jejíž představitelka Véra Cluzot byla o 8 let starší, ale vypadala teprve spíše jako čerstvě dospělá holka) dobře bavil, legendární herečka mne opět překvapila v jiné poloze, než na jakou jsem byl z jejich pozdějších, obvykle čistě dramatických filmů zvyklý. Málem jsem už pojal stanovisko, že ta hororová škatulka je buď mírnou ironií nebo poplatná době, když postupně na mne (zejména k závěru) dolehla atmosféra obrovského napětí a strachu, na jaké by si mohl lahodit klidně i samotný Hitchcock. Úžasně překvapivě rozuzlení se mi ukázalo nejen jako dobře promyšlená pointa, ale i další výzva, abych se brzy na film (tentokrát s vědomím oné pointy) podíval znovu a užil si tentokrát tu propracovanost scénáře s promyšlenými detaily i v zdánlivě zdlouhavém rozjezdu. Ostatně, přidá-li se ještě k obou herečkám i Charles Vanel, jehož komisařy napříč různými žánry (dále např. akční film Zdraví vás gorila, 1958) mne začínají bavit, a také Michel Serrault se svou osobitou komikou, věřím, že to nebude nuda ani v případě opakovaného zhlédnutí. Takhle se dělá kumšt opravdu zábavného hororu! Ať žijou Ďábelské ženy! ;o) 90% (# Season Challenge Tour 2020: 6. téma – herečka Simone Signoret) (08.02.2020)

Chápem, že nejaká ta "diablovina" musela rokmi vyprchať, na strane druhej poznám nie jeden ešte starší film, ktorý je diabolsky (myslené metaforicky) funkčný dodnes. Takže za 3*. A bez výčitiek, pretože čo do scenára si to občas pomôže nejakou tou barličkou, občas to mávne rukou (máš sa v napätí triasť, nie premýšľať) a záver s opätovným odstavením školáčika do kúta je už čisto na otrávene prekrútené zreničky. Z čítaniek by som to ale samozrejme neškrtal, čo do atmosféry a celkovo odvahy v istých rovinách si to pozornosť (akademickú) zaslúži. (19.05.2020)

Zatímco muž většinou o všem jenom remcá, žena jde a udělá to. V tom spočívá jejich ďábelství, protože nás muže tím donutí taky něco udělat, no a všichni jak tu jsme moc dobře víme, že muž ze všeho nejradši dělá nic. K tomu mně osobně pomohlo těchhle 114 černobílých minut, během kterých jsem fakt nepotřeboval dělat vůbec nic, jen se kochat klasikou a namlouvat si, že takového ďábla já přece nikdy potkat nemůžu. (Challenge Tour 2015, film č.25) (22.04.2015)

Po Mzdě strachu, který na mě působil jako docela průser, se Ďábelské ženy jeví jako dokonalost sama. Černobílá barva působí přesně tak ponuře a nejistě, jak Clouzot chtěl. Charaktery jsou také vystiženy výborně - slizký ředitel, kterého budete nenávidět, jeho milenka, kterou budete opovrhovat a manželka, kterou litujete. Držel jsem jí palce až do konce, u kterého jsem seděl jak pěna a čekal jak to dopadne. (02.11.2011)