Hlava-22

Zmatek, ve kterém jsem se ztrácel podobně jako kapitán Yossarian, nebyl zmatek válečný, ale zmatek scenáristický. Viděl jsem řadu skvělých scén, k popukání vtipných, absurdních i mrazivých, nicméně nakonec jsem měl pocit, že řadu z nich jsem ani vidět nemusel - že byly takřka zbytečné a že by Hlava 22 musela být mnohem delší, aby se je podařilo do děje pořádně začlenit a aby se všechny ty podivné postavičky v uniformách staly opravdovými postavami. Nicméně obžaloba války je to i tak působivá a hvězdné obsazení je vskutku hvězdné. (23.06.2019)

Knihu milujem (z toho aj to XXII v mojom mene). Jej zložitosť však odradila nejedného čitateľa (veľa známych ju odložilo po pár prečítaných stránkach). Film preto pre ľudí, ktorí knihou nie sú poznačení, môže predstavovať poriadny zmätok. Osobne by som to nazval takým milým bonusom pre obľúbencov Hellerovho najlepšieho diela. Bonusom, ktorý obsahuje pár humorných a aj vážnejších scén podľa predlohy, ale verným opisom sa nazvať nedá. Mike Nichols to natočil v podstate kvalitne a nemám veľmi výhrady. Oveľa radšej však siahnem po knihe. (12.04.2009)

Pamatuji si prakticky každý film, na kterém jsem byl jako dospívající v kině. A tenhle jsem sledoval na počátku s napětím, že bude stejně zajímavý, jako kniha. Nelíbil se mi, těžce jsem ho den poté zepsul posluchačům, co se ptali na čem jsem byl v kině. Vše mi přišlo moc jasné, jako by z knihy bylo vytažené jen to schéma a stačí. Mě to nestačilo a nestačí povětšinou ani nyní. Ale kdo nezná knihu, kdo se seznamuje s filmem, tak ho to může navést na lepší a zajímavější filmy, takže to ani nemohu nikomu znechuzovat, jak mi to dělali jiní a já pak šel na film už apriory, že to bude blbost a pak mě to překvapilo, že mě to oslovilo. Potom si až člověk položí otázku - proč mě to oslovilo a měl by si každý na ni umět, či se naučit odpovídat. (20.06.2010)

Trochu slabší čtyři. Pravdou zůstává, že ten, kdo nečetl knižní předlohu, se na začátku může v ději trochu ztrácet a hlavně se podivovat nad "dějem", který si v ničem nezadá s psychozáběry Davida Lynche. Prostě takové hodně zvláštní jsou počáteční minuty tohoto neobvyklého hollywoodského počinu. Po půl hodině znechucení se ale vše pěkně vyjasní a já konečně pochopil, že snímek se více než Drama / Válečný snaží být ostrou satirou, kde komediální stránka hraje spíše první, než druhé housle. Zábavných scének je tu spousta a vyzdvihnout jen jednu je obtížné... Hlava XXII se hodně podobá seriálu M*A*S*H, i kdyby to mělo být jenom tím, že jsem se u ní téměř nepřetržitě smál. Ale je to vůbec dobře, že jsem bral všechny podobné scény s humorem, když se jasně jedná o snahu dokázat společnosti, jak je byrokatismus (potažmo boj s absurdními pravidly, se systémem) špatný? Jak jsou jím lidé ovládáni a dokáží se s ním vyrovnat jenom v případě, že budou hrát onu "hru" spolu s ostatními - kolegy i nadřízenými? Tento film si asi nejvíce užijí dva typy lidí: Ti, co si prošli vojnou a Ti, kteří si dennodeně k*rví záda v kanceláři. (23.10.2009)

Catch XXII je jedna z nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou, a její filmové zpracování je důstojné legendy, která se kolem Hellerova románu právem vytvořila. Jenže - pokud jste Hlavu 22 nečetli, budete z filmu nejspíš pěkně mimo, první půlhodku určitě. Ale vidět na plátně mladého Jona Voighta coby hlavu Syndikátu (na kterém prostě všichni vydělají), Majora Majora Majora, starýho dobráka Aarfyho, nahého Yossariana na stromě, památnou scénu hučení na briefingu, perfektního úlisňáka plukovníka Mooduse a kvanta dalších psychotických úletů, to stojí za tu trochu zmatků. Je to "trochu" jiná výpověď o šílenství války než Apokalypsa nebo Četa, a na genialitě jí to nijak neubírá, ale kniha je základ a tohle je k ní "jen" perfektní bonus. 80% (08.01.2004)