Hlava-22

Knihu milujem (z toho aj to XXII v mojom mene). Jej zložitosť však odradila nejedného čitateľa (veľa známych ju odložilo po pár prečítaných stránkach). Film preto pre ľudí, ktorí knihou nie sú poznačení, môže predstavovať poriadny zmätok. Osobne by som to nazval takým milým bonusom pre obľúbencov Hellerovho najlepšieho diela. Bonusom, ktorý obsahuje pár humorných a aj vážnejších scén podľa predlohy, ale verným opisom sa nazvať nedá. Mike Nichols to natočil v podstate kvalitne a nemám veľmi výhrady. Oveľa radšej však siahnem po knihe. (12.04.2009)

Zmatek, ve kterém jsem se ztrácel podobně jako kapitán Yossarian, nebyl zmatek válečný, ale zmatek scenáristický. Viděl jsem řadu skvělých scén, k popukání vtipných, absurdních i mrazivých, nicméně nakonec jsem měl pocit, že řadu z nich jsem ani vidět nemusel - že byly takřka zbytečné a že by Hlava 22 musela být mnohem delší, aby se je podařilo do děje pořádně začlenit a aby se všechny ty podivné postavičky v uniformách staly opravdovými postavami. Nicméně obžaloba války je to i tak působivá a hvězdné obsazení je vskutku hvězdné. (23.06.2019)

Mému hodnocení hodně napovídá fakt, že jsem dosud neměl tu čest, abych si přečetl knižní předlohu. Tudíž z mého pohledu neznalce se jedná o dvouhodinové absurdní tragikomično s nepřeberným zástupem svérázných postav, výborným hereckým obsazením, černočerným humorem a s několika šokujícími scénami, dohnanými do absolutního absurdna (scéna se Snowdenem, bombardování vlastní základny, vražda prostitutky). 85%. (29.11.2008)

Nečíst knihu, asi jsem z toho zmatená. Film je zhruba stejně přehledný jako Milovy obchody. Když si k tomu dáte bavlnu v čokoládě a vaše soustředění nebude mít rozptyl bombového náletu, odnesete si přesně ten správný pocit. Všichni máme svůj podíl, Mr. kulyk, který mi vnutil jak knihu tak film, zcela jistě. (28.04.2013)

Ve své době byl tento film průbojným činem, depatetizací války, zdůrazněním její každodennosti a také těch, kterým se běžně říkalo "týlové krysy". Nedostatková ekonomika, a tou je tak trochu svým způsobem každá válka, vytváří neobvyklou skutečnost, v níž obvyklé věci mravnosti působí poněkud nezvyklým dojmem. Kapitán Yossarian, hlavní postava HLAVY, vstupuje do děje jako člověk, o kterém nevíme, zda umírá nebo se naopak do života vrátí: je totiž bodnut do citlivého místa a není jasné, zda tento pokus o vraždu přežije. Druhá konstitutivní linie díla, umírající kolega z letadla, jehož život se snaží zachránit, se naopak propadá ze života do neodvratné smrti. Yossarian bojující o jeho život a zápasící přitom s vlastní lidskou slabostí, tvoří v díle vyvažující prvek oproti hlavní dějové linii šmeliny a rozkladu, který se koncentruje kolem vyšších důstojníků leteckého útvaru, v němž je nucen sloužit. Realita s přibývajícími metry filmu nabývá na absurdnosti a postupně stupňuje v hlavním hrdinovi pocity bezmoci a rezignace i zoufalství, protože v náznacích silových situací opakovaně zjišťuje, že je bez šance byť na malý úspěch. Unavena je ale i druhá strana: její návrh, aby se po povýšení a udělení válečného vyznamenání vrátil do americké vlasti, to naznačuje s dostatečným důrazem. Konec, umocňující absurditu děje, Yossarianovo zoufalé vyplutí na leteckém záchranném člunu, takřka ztracená pouť za ztraceným lidským obsahem vlastního života, mluví za mnohé. Připomíná v tomto ohledu stejně pudovou reakci vojáka Čonkina v nedoceňovaném Menzelově filmovém zpracování novely Vladimíra Vojnoviče ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA ČONKINA. I dnes zůstává HLAVA, ta podivná právní norma, kolem které se vine děj filmu, dílem zralým a ve své sladkohořkosti a bolestnosti divácky vděčným. (20.05.2015)