Strach a chvění

S radosťou som zasvätila život bezduchému zhovadeniu. Na čo, ja hlúpa, som študovala univerzitu, keď sa moj mozog rozvíjal opakovanou stupiditou..zopakujme si: ako malá som chcela byť Bohom, potom Kristom, potom, vedomá si svojich prehnaných ambícií, by som prijala rolu mučedníčky. V dospelosti som potlačila svoje velikášstvo a nastúpila ako tlmočníčka v japonskej firme. Tam zo mňa urobili účtovníčku. Napriek tomu moj extrémny pád nešlo zastaviť. Bola som preložená na miesto "ničnerobenia" ( čo bolo pre mňa stále dosť dobré ). Tak som dospela k svojmu konečnému zaradeniu: k upratovaniu záchodov. AVŠAK CESTA OD BOHYNE K ZÁCHODBÁBE, TO JE TEDA CESTA..následne som ale pocítila zvláštnu úľavu. Keď čistíte umazanú misu, nemusíte sa báť, že klesnete ešte hlbšie.. (12.10.2009)

Zaujimavy pohlad na zivot na japonskom pracovisku ocami idealistickej belgicanko-japonky. Opat tu vidime stred zapadnej a vychodnej kultury,tentokrat zo znacne nadneseneho pohladu (aj ked to sa hodnoti tazko,kedze v Japonsku som nikdy nebol). Ameliine vsehodnotiacoironizujuce komentare su velmi vtipne a svizne. Film ma velmi dobry spad, inteligentne dialogy,pribeh,ktory nie je vsedny a dalsi, najma iny pohlad na dnes coraz aktualnejsi stret zapadnych a vychodnych kultur. Velky prinos vidim v zachovani si velkeho nadhladu,co nechava priestor pre samotneho divaka. (02.08.2006)

Komedie to asi zčásti byla, ale trochu bych teda upřesnil žánr. Hlavně to bylo celý divný. Japonci jsou prostě jinak nastavený a my Evropani je asi nemůžeme-nechceme-nedokážeme chápat. Jejich pracovní morálku jim můžeme závidět, ale já jsem teda mnohem spokojenější na dispečinku kde si dělám co chci, voblíkám jak chci a hlavně mě to celkem baví. (08.03.2010)

Výborná adaptácia ešte lepšej knižočky. Bohužiaľ sa na plátne stratilo pár skvelých detailov z predlohy, ale Strach a chvenie stále zostáva filmom, ktorý má svoje kúzlo, atmosféru a dôveryhodnosť. Napriek tomu, že ide o malý príbeh, ktorý neobsahuje osudovú lásku, vraždu, romantiku či vojnu, do knihy aj do filmu sa môžete kedykoľvek ponoriť a nechať sa poučiť, rozveseliť alebo len tak si oddýchnuť. (27.04.2005)

Dvě ženy, jedna Japonka, druhá v podstatě světoběžnice. Střet byl patrný a očekávaný, ovšem nezasáhl mě tak, jak by asi měl. Zřejmě to bude tím, že až tak netíhnu k tomu dokola omílanému evropskému způsobu myšlení a pak nedokážu, vlastně ani nechci, posuzovat Japonsko či japonskou mentalitu. Co se mi líbilo a kvituji, obzvláště v dnešní době, sdělení filmu, že my lidé vážně nejsme všichni stejní a záleží na tom, odkud pocházíme, jaké máme zvyklosti, výchovu atd. atd. A rovněž oceňuji herecké kreace hlavních postav, Sylvie Testud a Kaori Cudži, obě byly báječné. (15.06.2019)