Chobotnice

Geniálné, nevím sice, proč se k tomu připisuje tvorba Rakušákům, neboť co vím, neměli příliš příležitostí se v tomto filmu v žádném směru projevit, ale jinak jde o silný emotivní zážitek při sledování konečného očekávaného úmrtí komisaře..... a hudba....no jedna báseň přeci....jak jinak, Mistr "M" se neplete.... (17.07.2007)

Beznadějně dokonalé ponoření do osmdesátkových vod, včetně návratu do pátečních (či sobotních) večerů u dědy a babičky, kdy na rohovém gauči stál velký tác s vykrájenými půlkami jablek a hrušek, oranžová (lehce štípavá) deka, rozpálené plynové topení a rozpálené obličeje sledující komisaře, kterému všichni hází klacky pod nohy. Až pak přišel ten díl s autem někde u hřbitova, následovalo několik nadávek a od té doby jsme se na Chobotnici už nedívali (konec 4. série). Ale to předbíhám, v naší cestě do minulosti jsme teprve na začátku, Jan Kanyza si pomalu rozmlouvá hlasivky, Eda Cupák výjimečně jako gauner, slizák s hlasem Přeučila svádí Elsu (o lvici se nejedná) a já nerozumím všemu, ale tyhle večery mě baví. A teď po letech, u téhle bezvadné kriminálky usínám, když jsem příliš utahanej na rozkoukávání celého filmu, a užívám si skvělou práci Hlavní redakce pořadů ze zahraničí ČST Praha 1987, všímám si i dalších detailů, které jsem tehdy nemohl pobrat (Barbara De Rossi vstávající z postele), občas mě vzbudí střelba, zvýšený hlas anebo geniální hudební motiv. (29.11.2015)

Skvělý rozjezd, který charakterizuje nezapomenutelný - naštěstí neberlusconiovský - italský seriál, jej přiřazuje především v jeho první řadě ke skvostům italského neorealismu (srv. např. opět Damianiho DEN SOVY). Zdá se ovšem, že zadání první řady a její divácký úspěch si vynutily prodlužovaná pokračování. Zprvu byla nesena původním záměrem, od zhruba čtvrté řady se ovšem syžet i scénář viditelně začínají drolit. Mnohé asi naznačil Placido, když se pro jistotu scénáristicky nechal zavraždit ve 24. díle CHOBOTNICE. Bez ohledu na to však v trvalé paměti zůstávají jak skvostné herecké výkony Michele Placida, Patricie Millardetové nebo Barbary de Rossi, tak hloubka a procítěnost popisů prostředí italské "nóbl" i "méně nóbl" společnosti včetně podsvětí. A cesta seriálu směrem k dnes již také historické akci italské justice MANIPULITE (Čisté ruce) dodatečně oslabuje mnoho z mých výhrad. A tak se loučím ve znamení znělky, která je víc než evergreen. Je totiž tento seriál sám. (01.03.2008)

Klasika, která ve své době byla možná populární ale dnes již nemá co nabídnout. Seriál, se začne rozjíždět až někdy po prvních dvou epizodách a ani poté nenabídne nic co by překvapilo nebo udrželo diváka v napětí. Nejvíce mě na seriálu štvalo, že se až moc zaměřuje na osobní život hlavního hrdiny a kvůli tomu plyne dost pomalu a brzdí kriminální část, která je sama o sobě docela zajímavá. Ani nevím jeslti budu mít chuť podívat se na další řady tohoto seriálu. (22.08.2008)

První seznámení s komisařem Cattanim, který přijíždí na Sicílii plný sil a odhodlání. Hned z počátku se mu daří a snad i věří, že se mu může podařit uspět v boji s italskou mafií. Bohužel se mýlí. Karta se totiž záhy obrátí a podsvětí Cattaniho tvrdě srazí na kolena. Co je dobré je perfekní vykreslení psychologie hlavního hrdiny a velmi propracované dialogy. Skvělé jsou i záporné charaktery mafiánských bosů v čele s advokátem Terazinim nebo Laudeem. (28.02.2011)