Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Štyria herci podávajúci oscarové výkony, jedna naozaj búrlivá noc a minimalistická výprava, dlhé zábery a postupne odhaľované tajomstvo spolu s do maximálneho šialenstva stupňovanou atmosférou - a jeden z najlepších debutov v histórii Hollywoodu. Dnes sa už nepíšu takú dialógy, dnes sa už málokedy vidia také sústredené herecké výkony, dnes už málokto urobí taký sústredený, intenzívny a časom overený debut. Bravó. (16.08.2011)

Jak vlastně tenhle film vystihnout? Slova nenacházím ani po třiceti minutách otevřeno okna a stále dumám nad tím, co jsem vlastně viděl. - Brilantní film, to rozhodně, ale hlavně ten scénář je jak z jiného světa, spousta zábavných ale i srdcervoujích scén. Nejlepší byl jednoznačně Burton, zastínil i Taylor, která si myslím to ani nemusela hrát... :-) (27.10.2008)

Známe filmy nepřístupné do 15 let, ba i filmy přístupné až s dovršením 18 let, existuje ale kategorie snímků, která by měla být nepřístupná široké skupině kandidátů manželství, jinak se nám podstatně rozšíří už tak zbytnělá skupina singles, a tím se opět sníží už tak nízká porodnost. Do téhle skupiny řadím i Kdo se bojí Virginie Woolfové, která představuje dokonalý protipól všech romantických komedií o partnerském soužití. Je to hořké drama o manželství, které tmelí už jen vzájemná nenávist a možnost toho druhého co nejrafinovaněji psychicky týrat a ponižovat. Scénář vychází ze stejnojmenné divadelní hry a Mike Nichols, jenž měl do té doby zkušenosti výhradně z Broadwaye, a šlo tedy o jeho filmový debut, se vlastně ani nesnaží předstírat, že natáčí víc než efektní divadlo. Po drtivou většinu stopáže si vystačí s jedinou dekorací a čtyřmi herci. Přesto, ačkoli je to prakticky neuvěřitelné, šlo díky astronomickému honoráři Taylorové a Richarda Burtona o nejnákladnější hollywoodský projekt roku 1966. Sázka na skandály opředený manželský pár se nicméně vyplatila - zvědaví diváci se dohadovali, jak moc se filmová fikce podobá skutečnému manželskému soužití Burtona a Taylorové - navenek totiž leckdy působili jako ve filmu. Těch 5* možná patří víc autorovi předlohy Edwardu Albeemu, ale drama šlape jako hodinky a cynismem, zlobou a alkoholem nasáklá atmosféra funguje na výbornou. Oba hlavní aktéři navíc předvádí mistrovské herectví. Celkový dojem: 95 %. (17.03.2015)

Celý film mi připadá jako děsně uřvaná divadelní fraška. Ježiš, jak tam ti lidi řvou. To snad ani není možný, jak někdo vydrží hodinu v kuse mlít páté přes deváté. Přiznám se, že v této fázi filmu jsem uvažoval i o tom, že to nedokoukám, protože mě fakt rozbolela hlava, nicméně i rozbolavělá hlava byla zvědavá, jestli hlasivky hlavních hrdinů udrží nastolené tempo. Naštěstí je druhá půlka filmu mnohem klidnější. Ústřední a zároveň výstřední manželské dvojici se dostane pochopení a jejich divadlo se stane geniální. Racionalita tohoto filmu se skrývá až na konci, i když je zakopaný pes celkem dlouhou dobu jasný, je to nejsvětlejší milník celého filmu. Pokud tedy pomineme dvouhodinový herecký koncert čtyř protagonistů, kteří na place nechali naprosto všechno a možná i víc. (09.05.2009)

"To mám celý večer ječet jako ty? - Já neječííím!" Sledovat čtyři lidské trosky, kterak pod vlivem alkoholu střídají kydání špíny s podpásovými údery, pro mne bylo velkým utrpením. Film je sice natřískaný vybuchujícími emocemi, herci statečně trpí za hranicí lidských možností, ale celá ta snaha na mne působila nezábavnou teatrálností. Jsem zkrátka příliš malým duševním masochistou na to, abych tuto zfilmovanou divadelní hádku dokázal řádně ocenit. (22.02.2016)