Julie Lescautová

Práve to vysielajú od začiatku a mne sa vrátila spomienka na nekonečné nudné odpoludnia s nekonečne nudnou Lescautovou, kedy som i pri akokoľvek dlhom privretí očí po ich otvorení zistila, že Lescautová ešte stále beží. Teraz uvažujem čím mi vlastne bola taká protivná, asi mi tým rozkazovačným prejavom pripomínala nejakú učiteľku alebo čo. Samozrejme akokoľvek je Lescautová exemplárne spravodlivá, musí byť aj chápavá a nevyhýbajú sa jej "klasické" problémy v rodine a s deťmi čo mi však dojem protivne dokonalej komisárky nevyvrátilo. Dosť ma štval aj ten černoch N Guma čo proste znelo ako Guma a stačilo mi aj to meno aby ma dosť štval. Vôbec som netušila, že bolo natočených toľko sérii./ Videla som to opäť pár krát ako kulisu a znižujem na odpad, pretože Lescautovú začínam aktívne nenávidieť. Neskutočne odporná baba. Na každého ziape, komanduje, nariaďuje, neznášam aj to jej pohadzovanie vlasmi a premúdrelé zdvíhanie obočia. Vzápätí nasadí akože chápavý výraz a milý úsmev keď sa niečo deje okolo jej nudnej rodiny, alebo nejakej obete zločinu. Jej podriadení sa okolo nej plazia ako dáke prívesky. Děs bes. (04.07.2023)

Tento seriál patří k dílům, která nejenže nenudí, ale navíc i prozradí ledaccos podstatného i o době a společnosti, ke které se vztahují. Má-li nějaký problém, spočívá v neúnosné délce (hodně přes 60 epizod) a postupné únavě původního konceptu (oproti MASHI, který se prosadil zřejmě Aldovou zásluhou právě touto schopností) plynoucí i z mimořádného časového trvání. Postupně z něj odcházely hlavní postavy (zejména to platí o původním komisařčině manželovi a nakonec i představitelce mladší dcery a naopak dosti bezvýrazném představiteli druhého partnera). To by však nemělo setřít jeho hlavní klady: feministický koncept, dokonalou kresbu prostředí, schopnost reflektovat problémy velké i komunální periferní pařížské politiky, velmi neidylické líčení francouzské policie i antifeminních poměrů, které v ní v té době panovaly. Véronique Genestová v Lescautové evidentně našla svou životní hereckou příležitost, jak naznačuje stoupající bravura, s níž svou postavu zvládá; velkou předností je působivé srovnávání ženského a mužského myšlení i výhod ženských přístupů, pro které v převážně mužském světe zločinu chybí často elementární pochopení. I chod jejího komisariátu se silně blíží realitě; vraždy se totiž nepáchají nejen každý den, ale i týden a často i měsíce. Jímavé je i líčení komisařčina soukromí: její soužití s dospívajícími dcerami je ve zvoleném pojetí působivé i věrohodné. JULIE je jistě seriálem lehké Múzy; je to ovšem kvalita, která je víc než následováníhodná. (03.02.2008)

Titulní postava mi byla hodně sympatická. Nenechala jsem si ujít jediný díl. Nejsou zde žádné velké honičky a zbytečné přestřelky. Komisařka Lescautová byla obyčejná žena, která měla i své starosti a problémy a musela je řešit. Občas jsem se zasmála. Je to takový příjemný kriminální seriál. Nehledala jsem žádnou velkou hloubku a dostala to, co jsem přesně chtěla. (19.03.2009)

Kandidát na nejangažovanější (=politicky nejkorektnější) seriál všech dob. Zvláště dcery slavné detektívky by zasloužily výletní jízdu mlýnkem na maso. Hanba mužům, kterým "emancipovaná" Lescautová vládne. Co to s těma Francouzema je? Země, která detektivnímu žánru vládla, v současnosti plodí blitky bez děje, zato s patřičným zastoupením menšin a žen. (03.03.2010)

Čisté zlo. Tenhle seriál by mohla používat CIA jako účinnější alternativu waterboardingu. Kdoví, jestli už ho nepoužívá. Jako vím že nejsem cílovka, ale stejně mi to nedá. Hlavní hrdinka je nesnesitelná. Nemluví běžným hlasem. Místo toho na všechny kolem sebe 24 hodin denně a sedm dní v týdnu ječí. Jednotlivé epizody postrádají děj. Přesto mají stopáž 90 minut. Subjektivně se ale zdají být daleko delší, skoro nekonečné. (26.09.2023)