Dobrá práce

Exkurze do života vojáků cizinecké legie, která posouvá dramatičnost na jinou kolej. Svým syrovým dokumentárním odérem rozbíjí tradiční představu o budování příběhu mužské kolegiality a nesnášenlivosti v uzavřeném prostředí. Režisérka netlačí na pilu, vše nechává volně a bez vysvětlení plynout a v samém závěru šokuje geniální taneční scénou, která má sice s dějem samotným pramálo společného, ovšem bez kontextu k předchozím výjevům by těžko fungovala. Vzhledem k ústřednímu tématu a časté fascinaci mužskými těly a rituály se není co divit interpretacím operujícím s 4% menšinou. (21.12.2005)

Beau Travail je nesporne rezonujúci film, ktorý by sa mal hodnotiť podľa úplne odlišných kritérií, než naprostá väčšina ďalších snímok. Mnohé by si z neho odniesli pre praktickú stránku potenciálni absolventi vojenských útvarov s túžbou absolvovať misie ako aj profesori psychológie zo zameraním sa na dopady labilných cieľov vyplývajúcich z veľkodušných ideí jednotlivcov. Záverečné podobenstvo sa unikátne viaže k úvodnej diskotékovej scéne ako akýsi symbol odvrhnutia vlastného brainwashingu z osudovej životnej úlohy, ktorá ho prikovala k mŕtvym posolstvám, k mŕtvym ideám. Napriek tomu, že sa prostredníctvom ručnej kamery nesnaží moralizovať, nestotožňuje s hlavným hrdinom ale len ho "načúva prostredníctvom obrazov", nedokázal som sa v jeho bezbrehej chémie prázdnoty naviazať a pnúť nejakým vytýčeným cieľom. Prázdnota je prázdnota, ale motivácie predsa zomierajú posledné... (06.01.2017)

Good work Claire Denis. Armáda nie je inštitúcia, ktorá by mi bola bohvie ako sympatická a cudzinecká légia o nič viac. Ťažko však namietať, že ste videli podobný film ako Beau travail, pojednávajúci o živote vojakov. Stretnutie dokumentaristickej formy s hranou, kde sa táto hranica stiera a po viacerých takýchto filmoch prestávam považovať podobný prístup za niečo zázračné. Čo ma potešilo, je pohľad do krajiny, kde snáď žiaden hraný film ešte nevstúpil, respektíve žiaden taký, aký sme mali možnosť v našich končinách vidieť. Celý čas som rozmýšľal, kde len som to Džibutsko ako malý chlapec videl v atlase sveta. Potom som si spomenul. Musím sa priznať, že by ma viac potešila z tohto prostredia dráma s takým Venturom, riešiacim problémy napríklad s Deloinom. 70% (13.06.2015)

Síla filmu spočívá v neobvyklém propojení fascinujících scénických záběrů s vymazleným zobrazením mužnosti cizineckých legionářů. Ženská taktovka přidává k dokumentárnímu a poetickému nádechu i křehkou specifičnost. Přestože jsou zde mužská těla nasnímána jako umělecký výtvor a určitý homo-erotický podtext nelze přehlédnout, nejedná se o žádné sexuální videohrátky pro nadržené gaye. Může se zdát, že film je o ničem a bez příběhu, protože ten je velmi prostý. Ale spíš než na dějovou linii se vyplatí zaměřit svou koncentraci na vizuální dynamiku. Nechat se unášet hloubkou a krásou záběrů vyjadřujících sílu i slabost mužství v harmonické kombinaci pohlednic africké pouště a afro-arabské kultury. Dialogů se mnoho nedočkáme a byly by zbytečné. Vnitřní souboj postav slova nepotřebuje. Beau travail bych nedoporučovala pohodlným požíračům popkornu, protože riziko uklimbání je vysoké. Filmoví fajnšmekři, kteří si rádi užijí nekonvenčního stylu vyprávění a vychutnají si efektní pastvu pro oči však budou navýsost uspokojeni. (26.03.2011)

Čístota filmového materiálu. Poctivý realismus (skutečně "Dobrá práce"), poezie vizuální stránky, ale způobem přirozeně komponovaných záběrů. Efekty nestylizované obrazy. Střihová skladba sama na sebe neupozorňuje, jako by to film nebyl, důraz je kladen na samotný svět, realitu dění. Hudební komentář a voice over. Některé hudební momenty silné. Imtimní. Všednost. Kamera Agnés Godard (ne od Jeana-Luca, ale neméně slavná). Tancující (skotačící) Lavant v závěru. (05.08.2009)