Báječná léta pod psa

V 90tych rokoch stačilo, ak ste do filmu dali sovietske tanky a v kinách ste mali plno. Báječná léta pod psa sú presne tým prototypom filmu, prefiltrovaného českou historickou hřejivostí, ktorý na vtedajšieho diváka maximálne zaberal. Stačilo, ak niekto pritom povedal, že sovieti sú hajzlové, alebo Husák je káčko. Našťastie Nikolaev nikdy neprekročí hranicu znesiteľnosti a tak jeho film nezostarol tak, ako jeho konkurencia. Môžu zato ale najmä sympatickí herci, Vetchý so Šafránkovou držia Léta aj napriek nedejovosti stále vo vyššom priemere. Báječné to síce nie je, ale pod psa ani náhodou. Príjemné retro, možno trochu v štýle americkej nezávislej tvorby. Zžieravá kritika doby sa tu nekoná, tie léta pod psa by boli určite ťažšie. (26.02.2014)

No, zopakuji tu některé uživatele. Ještě do výslechu Vetchého to bylo slušné. Poté co mu hráblo a začal hoblovat rakev mi to přišlo lehce absurdní, od Vetchého přehrávané a málo uvěřitelné. Konec tuto moji domněnku tak nějak potvrdil, byť samozřejmě hodně sviní jako ve filmu Javorský převléklo kabát, přišpendlilo trikolóru a stalo se normálními spoluobčany a přátelskými sousedy, navěky však s krví na rukách. * * * (10.12.2014)

Viewegh a jeho styl vyprávění mi prostě nesedí a tak nemůžu ani Báječná léta pod psa nějak výrazně oslavovat. Přesto je to pro mě ale jeho nejvydařenější dílo a díky prostředí, reáliím a poměrně dobře zachycené atmosféře a době je i film alespoň tři hvězdičkový a i pro mě tak celkem v pohodě stravitelný. Velmi dobré herecké výkony většiny postav v čele s Vetchým a Šafránkovou. Že ty si vstoupil do strany? (22.08.2011)

Skutečně hodně vyzrálý a podařený celovečerní debut Petra Nikolaeva, který adaptoval populární literární text Michala Viewegha do funkčního tragikomického tvaru a ještě více v něm akcentoval ono slovo populární. Ryze mainstreamový rastr místy až s rysy maloměšťáctví jde naproti akceptaci domácího publika a pokud tvůrce dovede tak jako Petr Nikolaev udržet své dílo nad hranicí pokleslého vkusu, nedá se proti němu v podstatě nic namítat. Patrná je snaha o co nejvěrnější převedení Vieweghovské poetiky, což se do značné míry i povedlo, trochu nevěrohodná je snad jen intelektuálská stylizace malého Kvída, v románové předloze vyznívá tato mnohem věrohodněji. Nikolaevův debut je velmi podařená laskavá komedie s náznaky snahy o vypořádání se s vlastní národní minulostí, normalizace je tu sice nahlížena i s jistou mírou komiky, což příliš nereflektuje historickou skutečnost, ale jako adaptace ryze autorského románu s autobiografickými rysy se takováto interpretace dá bez újmy na duševním zdraví akceptovat. A dokonce se nechat bavit výborným herectvím ústřední manželské dvojice a mnoha vydařenými momenty, o zvýšené koncentraci již dávno zlidovělých ,,hlášek" nemluvě... PS: Nevím, kde hledal Petr Nikolaev uměleckou inspiraci, ale výrazná podobnost jeho debutu s legendární jugoslávskou komedií Tito a já asi nebude náhodná...malí Kvído a Zoran jakoby si z oka vypadli... :-) (22.02.2011)

Knihu jsem sice nečetl, ale vzhledem k velmi vydařenému filmu lze předpokládat, že byla minimálně stejně dobrá, což je u sračky píšícího autora velmi příjemná změna. Filmu je velmi těžké něco vytknout. Děj je poutavý a táhne se ve velmi příjemném duchu, kde je třeba humor, tam humor je. Ale vlastně nač hledat mouchy na něčem tak vydařeném. Jsem nucen sáhnout pro 4*, i kdyby to bylo jen proto, že u nás takhle dobré filmy téměř nevznikají. Spisovatelé nemají o čem psát. Asi je třeba znovu volit komunismus. (01.03.2013)