Režie:
Petr NikolaevScénář:
Jan NovákKamera:
Martin DubaHrají:
Ondřej Vetchý, Libuše Šafránková, Vladimír Javorský, Jan Zahálka, Jakub Wehrenberg, Klára Botková, Jitka Ježková, Vladimír Dlouhý, Vilma Cibulková (více)Obsahy(1)
Příběh, dobře známý z populárního stejnojmenného bestselleru M. Viewegha, vypráví s ironickým nadhledem a nadsázkou o osudu, který jedné obyčejné rodině připravila léta normalizace. A jak to všechno začalo? Manželům Heleně a Alešovi (ve skvělém podání L. Šafránkové a O. Vetchého) se narodí kluk Kvído. Již okolnosti jeho narození během představení Čekání na Godota jakoby předznamenaly jeho pozdější dráhu. Když je Kvídovi šest let, přijedou ruské tanky a rodina se stěhuje do prvorepublikové vily na Sázavu. Jenže nedostanou celou vilu, ale jen část v zasklené terase, kde je zima jako v „psírně“. Komunistický ředitel skláren Šperk podmiňuje zlepšení jejich situace tím, že se tatínek bude veřejně angažovat. To ale Aleš odmítá. Celou situaci nakonec zachrání Kvído… (Česká televize)
(více)Recenze (498)
Tragikomedie ve které jsou vážné scény vcelku ve vyrovnaném poměru s těmi humornými (což není u podobných snímků vždy samozřejmostí), přesto se divák hlavně usmívá, a to po téměř celou jeho délku (a sem tam se zasměje nějaké trefné hlášce, kterých je tu také pěkná řádka). Film má v arzenálu slušný ansábl herců, kteří se více než dobře propůjčili svérázným postavám a postavičkám, z nichž těžko vyzdvihovat jen jedno či 2 jména ( i když mým největším favoritem byl asi malý rozumbrada Kvido v podání Jana Zahálky a jeho perly). "Co to tam děláte? Ještě se mi rozmnožíte, a co pak budu dělat já?!" ()
Jojojo, zazpíváme si na konec nahlas... "...když nikdo neví co jsi zač..." . . . Přizdisráč? . . . Tak ještě že je z toho furt CÍTIT TA NOSTALGIE... °-/ . . . A po dalších čtrnácti letech? Jo, chápu že Vieweghovi i Nikolaevovi se daří báječně, >opsah jest opsažen< . Přizdisráčská kultura to v té zemi krásné napohled zatím nakrásně ovládla... - - - P.S. Ano, je to líbivé, řemeslně pěkné, typicky po našem... Tak jsem po tom repete jednu ubral. - - - P.P.S. A tvrdit, že "takhle nějak" to tady bylo, může zase jenom přizdisráč... °-/ - - - - - (Poprvé viděno s lehkým rozmrzením kdysi dávno v biografu v dobách natočení, hodnocení 17.04.2006, komentář zde ještě více rozmrzelý po repete na českotelevizáckém kanále pod psa jako stodevadesátýosmý - 22.2.2011) ()
"Teď se budeš angažovat, až se z toho posereš." Ing. Aleš Vítek chce dobře bydlet a to není ve straně, nestuduje VUML, nemá psa, nehraje fotbal a ani nevěší vlaječky. Das ist ein Skandal. Bylo to zkrátka šílenství přivádět do takového světa vlastní dítě a je to šílenství i dnes. Nicméně Kvido je zábavný, vtipný a jeho glosy se mi líbí. Ta vážnější stránka příběhu mi však zase až tak moc nesedí protože moji rodiče na tom byli za socialismu stejně jako Kvidův otec a přesto jsme slušně žili, bydleli, vlaječky jsme jako jediní v domě nevěšeli a žádný zlý komunista na nás kvůli tomu nedělal bububu. ()
Nejlepší román Viewega, kterej naprosto perfektně zfilmoval Petr Nikolaev. Takhle to tady prostě bylo, strašná doba, ovšem velice vtipně zfilmováná, ikdyž některé momenty jsou hodně mrazivé. Geniální herecké výkony Libušky Šafránkové, Ondřeje Vetchého a Vladimíra Javorského v roli skety největší. Určitě jeden z nejlepších českých filmů z konce dvacátého století. ()
Krásně zfilmovaný příběh jedné obyčejné rodiny, na jejichž osudy za minulého režimu nahlížíme nezkalenou dětskou optikou trefně glosujícího hlavního hrdiny. Snímek Báječná léta pod psa se mimo toto nosné téma může rovněž opřít i o výtečné herecké výkony předních tuzemských jmen, takže ve finále dostaneme velmi vydařenou filmovou záležitost, ke které se i díky jejímu ironickému nadhledu na doby minulé budu velmi rád vracet. Skvělá práce! ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (34)
- Jugoslávská delegace přijede v sedmdesátých letech na návštěvu do skláren vozem Tatra 613-3. Ten se však začal vyrábět až v roce 1986. (topesto)
- Vrátnice, na které otec (Ondřej Vetchý) pracuje, není vrátnicí sázavské sklárny Kavalier, ale společnosti JAWA v Brodcích u Týnce nad Sázavou. Tato vrátnice byla v roce 2014 zbourána. (Cheeter)
- Po incidentu s lokomotivou (odehrávajícím se v 70. letech) je možné všimnout si označení UIC, které u nás však bylo zavedeno až v roce 1988. (ČSFD)
Reklama