Memento

Soundtrack David Julyan: 1. Opening Titles/Polaroid Fades [3:03] ,2. Motel Room/Arriving at the Derelict [2:55] ,3. Snapshot - Roni Size [4:20] ,4. Focus on Sight - Thievery Corporation [3:40] ,5. Stone - Monc [3:16] ,6. Remember Me [2:24] ,7. The Facts/Tattoos [3:13] ,8. More Facts [1:58] ,9. Treefingers - Radiohead [4:45] ,10. All is Full of Love - Bjork [5:23] ,11. Motel Room/Arriving at the Motel [2:16] ,12. Leonard and Natalie [3:37] ,13. Time for My Shot [2:31] ,14. Loosing Control/Tatoo Parlor [3:34] ,15. First Cool Hive - Moby [4:50] ,16. Who Am I - Peace Orchestra [4:22] ,17. Amnesia - Paul Oakenfold [4:37] ,18. Arriving at Derelict/Jimmy [1:41] ,19. Memento [6:52] ,20. Something in the Air - David Bowie [5:44], (11.05.2011)

Nemá krátkodobou paměť, nemůže mít nové vzpomínky. Naposledy si pamatuje svoji ženu. Ví vůbec kdo je? Jak to, že jezdí v jaguáru a nosí značkový oblek?....... . Na tohle musí být zákonitě rozporuplné názory. (Ovšem na co nejsou). Jedni budou nadšeni neotřepaným filmařským stylem, kamerou, herci a ostatní bude štvát právě ten styl, kdy se neustálé opakování může stát nudným. To je bohužel můj případ. Přesto je to výborný nápad, a sledovat, jak do sebe vše pomalu zapadá je zajímavé. Bohužel pomalu. Chtělo by to trošku svižnější tempo. (18.11.2006)

║Rozpočet $9miliónov║Tržby USA $25,544,867║Tržby Celosvetovo $39,723,096║ Neskutočný film, originálny a dokonalý!!! Film Memento bolo moje prvé originálne DVDčko v mojej zbierke, vtedy som ho kúpil len vďaka výbornému chválospevu čo sa okolo neho šíril. Moje prvé pozretie v roku 2004, ešte bolo dosť nechápajúce, dosť som sa vo filme strácal, čomu sa vôbec nečudujem, lebo príbehové podanie a režisérsky štýl Christophera Nolana bol absolútne prielomový a aby sa dal pochopiť takýto druh filmu treba si riadne ponamáhať myseľ a hlavne si nájsť k nemu vzťah. Dnes(2008) takýto počin vnímam úplne ináč a nedokážem sa už z neho dostatočne nabažiť. Śtylizácia príbehu je doslova neuveriteľná, popri tom výborne fungujú v príbehu známy herci ako "famózny"Guy Pearce, Carrie Anne Moss či Joe Pantoliano, dodávajú príbehu dostatočnú citovú a psychologickú hĺbku aká sa moc často nevidí. Film a jeho postup pretočený v opačnom slede má záver rovnako dôležito silný ako samotný začiatok. Nolan nám doslova ponúka príbeh v príbehu, niečo podobné ako sme boli svedkami u jeho budúceho kolegu Christiana Bale vo filme Mechanik (100%). "Bravúrna kompozícia obrazu a príbehu!" /100%/ (18.05.2005)

Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius (26.07.2017)

Ztráta krátkodobé paměti je opravdu strašlivá představa, obzvlášť ve chvíli, kdy nemáte po ruce tužku. Příběh muže, který neví, kdo je vlastně přítel, kdo nepřítel a kdo je vrah. A existuje vůbec nějaký vrah ? Postupně odkrýváte části příběhu k nějakému vysvětlení a najednou je všechno jinak a zase začínáte od začátku. Myslím, že na Memento se dá dívat mockrát a stále bude na co. Patřím mezi t , kdo tvrdí, že měl dostat Oscara. (20.04.2005)