Memento

Nolan už v tomto filmu předvedl, že je skvělý režisér a přinesl nám něco nového a neokoukaného. Těžko popisovat tento film, to musíte vidět. Zkrátka se jedná o chlapa, kterému mizí krátkodobá paměť a i celý film je útržkovitý, takže výslednou posloupnost si musíte utvořit sami...80% (11.06.2013)

Ztráta krátkodobé paměti je opravdu strašlivá představa, obzvlášť ve chvíli, kdy nemáte po ruce tužku. Příběh muže, který neví, kdo je vlastně přítel, kdo nepřítel a kdo je vrah. A existuje vůbec nějaký vrah ? Postupně odkrýváte části příběhu k nějakému vysvětlení a najednou je všechno jinak a zase začínáte od začátku. Myslím, že na Memento se dá dívat mockrát a stále bude na co. Patřím mezi t , kdo tvrdí, že měl dostat Oscara. (20.04.2005)

Napoprvé tedy "jen" 4*. A co mě osobně mrzelo nejvíc, ani konec (začátek?) mi bohužel nepřišel tak neskonale originální a zajímavý, jak mi všichni slibovali. Minimálně několik málo scén pořád nechápu. A i když jsem si pomalu psala poznámky, pořád mám pocit, že mi napoprvé řada věcí unikla. U Mementa si neodpočinete, pořád musíte být ve střehu, abyste pochopili proč, co, kdy, kde, jak se vlastně stalo. Dlouho pro mě žádný film nebyl takový záhul na mozek. (14.04.2009)

Tehdy to byla událost a jméno invenčního Christophera Nolana se začalo ve velkém skloňovat. Dnes je uctívaným polobohem, místy si troufnu tvrdit, že nezaslouženě (poměrně špatně pracuje s emocemi a kupříkladu nechápu jeho pořadí mezi kameramany zde na CSFD). Tehdy „odvyprávěl“ příběh muže, který v souvislosti s vraždou manželky přišel o krátkodobou paměť. Mstít se je proto docela ošemetné, pomůžou polaroidové snímky a tvrdá data vytetovaná na vlastním těle. Holt byla to láska jako trám. Postupně se propracováváme zpět do minulosti, tudíž víme, jak to má celé skončit. Ovšem jak to začalo, to už je o obrácené chronologii tohohle netradičního příběhu. Střih, buldočí vytrvalost pomsty, střih, komu důvěřovat, střih. Guy Pearce i Carrie-Anne Moss jsou fajn, nápad také, ale na zadek zase úplně nepadám. Tedy nepadal jsem léta páně 2000, ani o 17 let později. A ani nikdy mezitím. (21.09.2017)

Vypravěčská paráda, kde je obrácená forma narace prostředkem, nikoliv účelem. Nolan ve své první zámořské štaci dává k dobru své oblíbené propriety (muž po ztrátě manželky stále nosí na ruce snubní prsten) a dráždí jednoduchou a úspornou filmařinou, kde hrají prim postavy a děj, jehož sledování je pro diváka náročným sportem, kde i chvilková nepozornost bere body. Fascinuje mě, jak i přes vědomí „dobrého“ konce Nolan skládá působivě dílky skládačky k sobě, přičemž reverzní forma vytváří napětí ještě silněji, než tradiční chronologie. Chce se mi říct, že kdo by to byl řekl, že tentýž člověk jednou natočí nejosobitější komiksovou trilogii a bude si moci dovolit točit velkolepé sci-fi bez používání zelených pláten, ale… zpětně mi to připadá jako promyšlená cesta cílevědomého filmaře, stejně jako tenhle film. (16.10.2016)