Ponette

Film ukazuje snahu malej Ponette vyrovnať sa so smrťou matky. Stále s ňou túži hovoriť, vzkriesiť ju tak, ako to robil Ježiš. Keď sa jej nedarí, ilúzie jej berie prakticky uvažujúci otec, ktorý v posmrtný život neverí. On však Ponnette miluje a dáva jej to najavo ako vie Film je vystavaný na výborných dialógoch viacerých detí, ktoré "naivnými očami" hodnotia Boha, smrť a rodičovskú lásku. Dej nie je dramatický, ale film je láskavý a hlavne presvedčivý. (30.05.2008)

Poeticky (so značnou dávkou „ždímajíci“ empatie... či pre niekoho sentimentálnosti) sfilmovaný prienik do mysle (a jazyka) štvorročnej Ponette súžiacou sa predstavami po mŕtvej matke. Príbeh Ponette je pekným príkladom ilustrujúcim proces spracovávania a (vo všeobecnosti) fungovania ľudskej mysle čeliacej otázkam o posmrtnej existencií. Viac ku kognitívnemu spracovávaniu predstáv o smrti (resp. predstáv o mŕtvom činiteľovi) viď môj deníček. (19.12.2012)

Chtěl jsem tomu dát 3-4 hvězdičky, ale když vidím to silné nadhodnocení (87% WTF), tak cítím přímo povinnost to hodnotit takhle. Čtyřletá Ponette je roztomilá (stojí na ní většina filmu), ale režisér to prostě celé vystavěl na citech, snaze citově vydírat diváka a stejně se to nijak extra nedaří. Zkouknout se to dá, ale upřímně, do kina bych na to nikdy nešel. (26.11.2013)

Opravdu se mezi sebou děti takovým způsobem baví, pokud se stane něco tak smutného jako v tomto případě? Možná musel Jacques Doillon pobývat nějakou dobu mezi tak malými dětmi a klást jim mnoho otázek, aby nám mohl předložit poměrně náročné téma o tom, co se děje v mysli čtyřleté Ponette a jak se vyrovnává se smrtí své matky. Victoire Thivisol podala neskutečný výkon, hodný obrovského obdivu. Jen mně bylo trochu proti mysli až přehnaně moc teologických hovorů mezi dětmi navzájem, potažmo rozmluv Ponette s Bohem a nebo s matkou. Tam jsem v mírných rozpacích, jestli by to odpovídalo reálu a závěr mně byl vysloveně proti mysli. Za malou Victoire ale musím jít s hodnocením nahoru i kdybych nechtěla (21.02.2015)

Celkom ojedinelý pokus o pohľad do detskej duše. Svet detí je tu vykreslený dôveryhodne - hľadanie odpovedí, nevinnosť, úprimnosť, hravosť, ale aj vymýšľanie, polopravdy, napodobňovanie dospelých.. Celý príbeh je postavený na neuveriteľnom výkone hlavnej hrdinky - ale aj ostatných detských postáv...Trochu mi vadilo príliš silné tlačenie na city a hlavne záverečné "posolstvo" matky. "Buď šťastná" je predsa málo...... (19.01.2015)