Óda na radost

Spíš průměrné drama než podprůměrná komedie. Nad vodou ji ovšem drží skvělá parta herců, kterým jasně vévodí jako vždy skvělý Freeman a naprosto podmanivě kouzelná Baccarinová. Určitě by z toho šlo vytáhnout víc, nastavit tomu korunu příjemnější lehkostí spojenou s Charlieho záchvaty nebo dialogovými šperky. Bohužel to všechno zůstalo jen v přání diváka, jemuž se v reálu dostalo v zásadě jen rutinérské seriálové průměrnosti. Jak ale říkám, už kvůli ústřední dvojici a několika upřímným momentům stojí za to tuhle jednohubku skousnout. (15.10.2019)

Tuctová romantická komedie, kde ani Martin Freeman moc nezáří (a zbytek jsou druhořadí herci). Netradiční postižení, kterým trpí hlavní hrdina je sice pěkný nápad, ale funguje spíš podle taktovky režiséra než podle nějakých smysluplných pravidel. Ve výsledku je to oddechová zábava, u které musíte přimhouřit oko, pobavit se nad pár vtipů, možná se trošku pod tlakem dojmout a potom v klidu zapomenout. (11.11.2019)

Ľahká romantická komédia, založená na chorobe kataplexia (základom scenáru je, že nejaký radostný pocit spôsobuje stratu kontroly nad svaly). M. Freeman v roli Charlieho nie je zlý (rola sa mu hodí), ale jeho výkon a hra mi pripomínal „Watsona“. Obaja slečny, M. Baccarini a M. Rauch, boli skvelé – dobré mentálne protiklady. Najslabším článkom pre mňa tu bol J. Lacy, jeho hra bola šedá. Príbeh silne držiaci sa klasických hraníc nenáročných romantických komédií. Ale v tejto forme to neurazí. P.S.: M. Rauch a jej interpretácia piesne Zombie je zvláštnym momentom filmu. Osobné hodnotenie: 73% (***) (18.04.2020)

Bohužel, ale na mě tento snímek s daným tématem působil jako silně nevyužitá příležitost udělat vážně výrazný film, a bylo by jedno, jestli by to ve finále byla ryzí komedie, čistá romance, či silné drama, vše by bylo ale samostatně pořád určitě lepší, než to, co nakonec vzniklo, a to z důvodu, že tvůrci se tu rozhodli pro mix všech tří výše zmíněných žánrů, jenže aby tento pokus dopadl dobře, museli by mít k dispozici vážně pořádnou zápletku, což se v tomto případě ale nestalo, a snažit se tedy zakomponovat do tak miniaturního a jednoduchého příběhu fungující vtip, přesvědčivou romantiku a zároveň působivé emoce, to bylo prostě předem odsouzeno k nezdaru. Óda na radost tak skutečně pořádně nefunguje prakticky v žádném ohledu, humor se tu tedy nevyskytuje vůbec, romantika je povrchní, dramatické momenty působí velmi mdlým způsobem a o emocích se nemá cenu vůbec bavit. Zápletka, jak už jsem se zmiňoval, je velmi jednoduchá, zároveň ale i bohužel dost předvídatelná a hlavně nezajímavá, a celé to na mě působilo až příliš kultivovaným, strojeným dojmem, kde se tvůrci báli v jakémkoli ohledu přitlačit byť jen minimálně na pilu a zároveň naprosto nepochopitelně nedokázali absolutně jakýmkoliv směrem využít nemoci, kataplexie, ústředního hrdiny. Celé to tak zachraňují alespoň herci v hlavních rolích, Freeman je neuvěřitelný sympaťák a působí vážně lidsky, stejně jako jeho brácha Jake Lacy a jako třešnička na dortu tu je pak neuvěřitelně sexy Morena Baccarin, to je jako fakt kotě. Celkově tak zkrátka sice možná stojí tato podívaná za pozornost, ovšem jen jako opravdu obyčejný snímek, ze kterého si nikdo příliš neodnese, tedy krom vlhkých vzpomínek na Morenu :-). (17.01.2021)

Čo film priniesol takému profesionálne deformovanému hypochondrovi ako som ja? Poznatky o mne doposiaľ neznámej kataplexii, ktorá je charakteristická náhlou stratou svalového tonusu počas silných citových prežitkov. V prípade filmu, narozdiel od skutočnosti, dochádza aj k strate vedomia, aby tak tvorcovia zvýraznili dramatickú linku. Herecky je film podaný na solídnej úrovni. Bohužiaľ si myslím, že snímok mal omnoho väčší potenciál, čo sa týka emocionálnej roviny. Všetko je tak na pol. Obrazne povedané, humor je bez „chuti” a vážne pasáže nedokážu vyryť jazvy hlboko pod kožu, tak aby to bolo presvedčivé. Dá sa na to pozrieť, ale na opakované premietanie to nie je. (14.01.2020)